OPĚT SVOJANOV !

20.07.2014 - 17:21:46

Tábor ve Svojanově jsem se svými milovanými peruány absolvovala 5 x, byly to krásné týdny, úžasná setkání, protože mí psi byli úžasní?

Letos jsem jela cvičit jen  s naší Šmouličkou, jeli s námi Holík a Blacky, aby Šmouličce nebylo smutno. Chtěla jsem pracovat jen se Šmouličkou, která je trochu  jiná. Jak moc je jiná, jsem poznala právě tady na Svojanově. Už když jsme přijeli, bylo vidět, že se tady Šmoulička necítí.  Ubytování bylo v chatce se světlem.  Auto stálo hned vedle chatky, psi zalehli, odpočívali, ale Šmoula stále ve střehu, hlídala a při každém pohybu vyběhla  kontrolovat …. co se to děje.

Celou noc spala velmi neklidně, několikrát vyskočila ze pelechu. Ráno  jsme začínaly vystavováním pro začátečníky, což byla možná chyba, pak jsme měli individuální poslušnost, která trvala pouze 15 min, bylo to velmi krátké. No a následovaly agility pro začátečníky,  protože Šmoula sice znala všechny překážky, ale nikdy agi neběhala. A já nepředpokládala, že by byla všestranná jako Cuzko. My jely hlavně kvůli poslušnosti a obedience.Něco jsem nedocenila, něco přecenila a taky s námi nekamarádil pán Bůh a na smůlu bylo zaděláno.Tedy v pondělí dopoledne se Šmoula nepředvedla v žádném dobrém světle, prostě se jí tam nelíbilo, věřila jsem v odpolední obedience a pak v agility. V 16 hod jsme nacupitaly na příslušné cvičiště, Šmoule se opět moc nechtělo, a se zvyšujícím se vedrem se v dálce začaly ozývat hromy, Šmoula znejistěla a chtěla pryč,   nebylo možné ji namotivovat, cvičení nestálo za nic, řešila jen bouřku. Přesunuly jsme se na agility, kdy po první sekvenci vše vypadalo nadějně, po druhé sekvenci, kdy úžasně zvládla skočku, tunel a další dvě skočky, jsem jí hodila její milovaný míček a v okamžiku, kdy jej chtěla uchopit, zahřmělo. Šmoulička se lekla, a vzala do zaječích, zdrhla k autu. Šla jsme za ní, nechala ji asi 10 min v autu, které je jejím druhým domovem, vzala ji s vodítkem a klidně jsme se vrátily na parkur, kde pokračovala ve cvičení, a já dostala nápad hodit jí opět onen její míček, v ten moment Šmoula vzala opět do zaječích, ovšem chytla ji jedna paní a přivedla mi ji, na štěstí už výcviková hodina končila Šmoula se mi vysmekla utíkala znovu,  vypadala jako by útěk pojala jako zábavu, bohužel ji chytla opět ta paní a přivedla mi ji, myslím, že to nebylo šťastné, ale nedalo se nic dělat.

Druhý den úterý dopoledne se opakovalo pondělí, tedy nic moc, jen agility dobré, cvičilo se na jiném místě. Byla jsem z ní neš´tastná,  potřebovala jsem situaci probrat, jak reagovat, jak by reagovali jiní , když odpoledne bude opět hřmět a ono nebylo s kým, moje Šmoulička nikoho nezajímala, nikdo na její problém neměl čas, strašně mě to zklamalo, pak mě napadlo obrátit se na Libora, u kterého jsme měli individuální poslušnost, zajímalo mě, co by udělal v té situaci on, konečně jsem o problému mohla s někým mluvit. Odpoledne samozřejmě na obedience začalo hřmět, dokončily jsme se Smouličkou cvik a ihned jsme odešly. A nešly ani na agility.  Byla jsem z toho všeho strašně zklamaná  a  Šmoula byla tak nešťastná, byla zoufalá, nechtěla tam být, spojila si nejen platz obedience, ale právě cvičení s bouřkou stejně jako bouřku s balonkem, každou volnou chvilku jsme se chodily dívat na obedience, aby pochopila, že tam nehřmí, stále odmítala tam všechny pamlsky. Ve středu  u oběda mi navrhl Libor, kterému přeci jen Šmouličky bylo trochu líto, abych s ní přišla ve čtvrtek ráno na stopy. Ve čtvrtek v 6 hod jsme stály se Šmoulou na srazu a šly na stopy, začínaly jsme čtvercem, Šmoula byla úžasná, dopoledne byla jak vyměněná, u agility byly malé závody, a já to Šmoule zkazila,  odpoledne bylo volné stejně jako páteční dopoledne.  V pátek ráno jsme ovšem se Šmoulou vyrazily na stopy samy dvě. Udělaly opět čtverec  a Šmoule to pomohlo, přestala mnoho věcí řešit, dělala jen co se po ní právě chtělo. Odpoledne na obedience i na agility byla úžasná, Marta ji nepoznávala.  V sobotu ráno jsme daly opět stopy, Šmoule se to zalíbilo. Po snídani hned na obedience, kde skoro nikdo nebyl., Šmoulička odcvičila bezchybně celé OB-Z. Odpoledne byly první táborové závody, v neděli pokračování,  Tentokrát jsem odjížděla z tábora hodně rozčarovaná, na jedné straně chápající, že je tam mnoho a mnoho takových problémových pejsků, na straně druhé zklamaná. Potřebovala jsem jen trochu o tom promluvit, ujasnit si jak dál.Vím, vím, vím . . . . . . ale. . . . . . . Šmoula vběhla domů a hupsla do svého milovaného křesílka a usnula .