. . . . a přehoupla se druhá polovina prázdnin . . . . . . .

1.8. - 2.8.2015  pro nás začala druhá polovina prázdnin Mistrovstvím KCHN ČR ve výkonu, které se konalo jako obvykle v ZKO v Jindřichově Hradci. Tentokráte pro nás, tedy tím myslím, Cuzko, Šmouličku a sebe,  tato sportovní událost nebyla vůbec úspěšná. Problém nastal  krátce  po příjezdu, kdy Šmoulička svým zvláštním vzhledem  neoslnila pořadatele, jako citlivější  zvíře tuto skutečnost ihned vycítila a bohužel pojala ji po svém a tím i  některé chvíle svého chování.  Bohužel jsem celou situaci podcenila, vzniklo tak pár nepříjemných chvilek, což samozřejmě mělo za následek nedělní nedobrý výkon na zkoušce,  hlavně můj a tím jsem ublížila vlastně i oběma mým feňulím.  Všechno špatné je snad  i k něčemu dobré, protože mě to celé nepříjemno opět nastartovalo a nutí k nepolevení v práci s naší nejmladší a nejsložitější fenečkou Šmouličkou.

8.8.-15.8.2015  jsme  přibraly ještě Blackyho a Kryštůfka  a vyrazili společně na týdenní pobyt do Kynologického areálu  Psích sportů a zábavné kynologie v  Herolticích u Tišnova, kde se zabývají nejen psím sportováním, ale i psí dušičkou a to pozitivní motivací. Přijeli jsme v sobotu v podvečer,  po večeři bylo uvítací slovo vedoucího psího tábora.  Po nedobré zkušenosti z Psího tábora minulý rok, jsem raději šla oznámit vedoucímu a člověku zabývajícímu se psím chováním, problémové chování svého miláčka. Slíbil, že mi poradí. Již v noci nastaly první zádrhely, Šmoulička nedobře spala a chodila co dvě hodiny čůrat.  Ráno začínalo vycházkou, která proběhla standardně, nové  prostředí změna chování, táhnutí, tak jsme stále zastavovaly, vracely se, nakonec pochopila, že u mé nohy jít s Blackym je asi to právé.  Po snídani v 9.00 byl tzv. parčíček, kdy všichni pejsci na vodítku korzují ve vyhrazeném prostoru,  u prostřed kterého stojí vedoucí, muž vysoké a mohutné postavy. Šmoulinka svůj strach projevovala jako obvykle velkým sliněním, čehož si všimnul a poslal nás na okraj korzujících pejsků.

Slinění ustalo. Protože teploty začaly opět lámat rekordy, cviční bylo přerušeno, naše skupinka byla rozdělena na dvě, každou vedla jedna cvičitelka, nás měla Iva, která nám  oznámila, že pokračujeme až v pozdním odpoledni , ve stinné části cvičící louky. Skupinka měla 5 pejsků včetně Šmoulinky, která samozřejmě začala řešit prostředí.
Polohy, obraty super, i když jsme se musely od skupinky  trochu vzdálit. Při přivolání se rozhodla mě opustit a mazala nejdřív k autu, pak přiběhla k  „naší“ chatce, která byla hned před autem. Dovedla jsem ji zpět, změnily místo a naše přivolání bylo hned lepší, i když pamlsky moc ne.  Závěrem se proběhla se 3-mi pejsky . Večeře psů je na táborech jen malá, přesto v noci opět nespala, několikrát šla čůrat, když se mi to nelíbilo, tak dostala průjem,  dosáhla toho, že jsme zůstali i s Krykrym cvičíčím Cuzko  v táboře a na vodu se nejelo.  Celé pondělí, byla v chatce, jen s námi chodila se osvěžit či zaplavat k řece a večer, sbalila plyšového  potkana,  běhala s ním jak šílená okolo celého tábora , to jsem věděla, že i stres pomalu odchází.V úterý ráno byla jak vyměněná, a do konce tábora cvičila super,  rychle pochopila, že tu má několik spřízněných duší, které jsme prostorách tábora potkaly a že i cvičitelky jí fandí.  Ve čtvrtek večer, kdy uložena do pelíšku měla spát, se rozhodla, že půjde na táborový průzkum a nešla sama. Mamina  Cuzko se k ní přidala a Krykrymu, který je hlídal, zbyly jen oči pro pláč. Pochopila velmi rychle, že když není na úvaze a má tu pár starých  známých, i panička má ruku krátkou a tak se svůj večerní výlet zopakovala. Naše úžasné přivolání bylo to tam, a já chci věřit, že to byl jen táborový úlet.  
Dlouho , předlouho jsem v noci přemýšlela, zda nemá mnoho zkušených cvičitelů, kteří Šmoulu znají, přece jen pravdu, že cvičení pozitivní motivací není pro naši Šmoulinku to pravé . . . . .