Týdenní vycvik Zbraslav

FLOR de CANELA DELFINO CAN (Lima)

 oslavila dne 27.07.2016  již 14 roků

Milá Limuško, přejeme Ti stále zdraví, a sobě přejeme, abys s námi mohla ještě dlouho a dlouho jezdit a dělat společnost té naší nejmladší.

 Ano, naše  Limuška, máma 12-ti dětí oslavila ve středu 27.7.2016 velké 14-té narozeniny a týden strávila s námi, tedy s Inkou  (14,5 roků), Šmoulinkou (4roky) a se mnou, v  KK Zbraslav na výcvikovém táboře, kde jsme trénovali pachové práce, kterými se Šmoulinka už od podzimu zabývá,  a protože je to taková senzitivní povaha, tak právě samostatná práce, kterou pachové práce představují, je pro ni to nejlepší.  

Na Zbraslav se nás v pondělí ráno sjelo 13 psovodů 2 vedoucí cca s 22 psy, ne všemi cvičícími, polovina přijela právě na pachové práce a druhá polovina měla socializační zaměření s hrami. Hned dopoledne po příjezdu jsme měli první trénink. KK Zbraslav má krásný cvičící areál i s ubytováním,  pěkné okolí, vhodné právě pro druhy našeho výcviku, pracovalo se jedna radost.  Se Šmoulinkou se věnujeme noseworku a dalším pachovým pracem, tyto intenzivní tréninky byly zaměřeny právě na nowework.

Pondělí proběhno super, v úterý odpoledne však měla Šmoulinka krizi, protože v sousedním areálu patřícímu MSKS, byl kurz obran, a práskání biče Šmoula zrovna nemusí a do toho řvalo snad 30 NO či jiných služebních plemen, nu a odpoledne se ještě přihnala bouřka se svým hromobitím, které sice běžně neřeší, ale ve spojitosti s bičem to bylo už silné kaféé. A tak se rozhodla , že cvičit nebude, na cvičišti sice zůstala, ale s prací to bylo špatně, ve středu dopoledně jsme měli práci v lese a ušli několik km, což Šmoule dokonale vyhovovalo, pracovala super, běhala na volno s ostatními pejsany. Při příchodu do určité vzdálenosti od areálu sedla, zaštěkala a chtěla vodítko, odpoledne strávili všichni cvičící pejskové na pokojích, Šmoulice zůstala na pokoji i s Inkou a Limou, které naprosto nic neřešily, jen běhaly  v době mezi  jednotlivými výcviky po cestách areálu, opijely se pocitem svobody a  pachy pejsků, kteří tu před tím cvičili.  Obě byly úžasné, šťastné, že jsou se mnou, a začaly hrát hru na honěnou, ony vždycky někam zdrhly a já je hledala. Moc se jim to líbilo a právě v těchto chvílích odpočívala Šmoulice na pokoji. Čtvrtek byl opět výcvikový den, dopoledne jsme cvičili vyhledávání  hraček, což se Šmouličce snad i líbilo, ale pořád čekala,byl podezřelý klid. V poledne jsem musela do Brna a všechny holky zůstaly na pokoji s otevřenými dveřmi, aby mohly sledovat dění. V 16.00 jsem se vrátila, se Šmoulici jsme se přidaly k ostatním, stařenky se na nás ze  svého travního  ležení koukaly.  Aby Šmoužce začala pracovat na plno, přivezla jsem vařené maso a změna byla. Šmoulinka pracovala super i následující den, stačilo dát přivonět ke krabičce, rychle pochopila . . . .

Dnes jsme ještě dopoledne jely se Šmoulicí na výstavu do Žebětína, kde se nám vůbec nedaří, opět panu rozhodčímu vadilo, že nemá špičáky, trochu jsme řešili zuby peruánů, ale pak jsem raději odstoupila.  

Doba se i v chovu psů změnila, už nepracují jen tzv služební plemena ale i ostatní, a některé i rozhodčí tento fakt hodně překvapuje,  pan rozhodčí nevěřil, že pes s takový počtem zubů může výborně aportovat, bez problémů se nažrát, dokonce i zadávit o něco menší zvíře, ale to už je na další povídání. Tak snad někdy jindy, teď několik fotek ze Zbraslavi.