Víkendovka v ZKO Kyjov a dlouhé povídání

21.4.2017 * V pátek  v půl osmé jsme s mými milovanými peruánkami Šmoulinkou a Limou vyjely směr Kyjov-kynologické cvičiště na intenzivní kurz čuchání, kterému se věnuje Šmoulička, Limuška nás doprovázela jako vždycky, když jedu někam přes noc, Limuška je stará velmi stará peru dáma, která má velký problém s nožkami, a taky se musí v noci venčit, s tím má problém pániček, kterého bohužel Lima nevzbudí. Mě to nevadí se o mojí maličkou postarat a tak je všude se mnou.

Tentokráte jsem dostala nápad, aby Lima mohla na tréninky do přírody s námi, pořídit si kočárek pro psa.  Ještě před velikonocemi jsem začala shánět starší na zkoušku, bohužel nic, ale pak se mi nabídla kolegyňka z  kurzu čuchání - noseworku, že kočárek má a že mi jej půjčí. Tak kočárek , který je nad očekávání lehce složitelný a rozložitelný, jel s námi, boudička nahradila přepravku v zadní části auta.  V pátek jsme trénovali řady a urbany hned u super ubytování na obrovském cvičáku, a tak Lima byla s námi v pelíšku,

V sobotu to bylo horší počasí, tedy  nestálo vůbec za nic, dopoledne jsme byly trénovat na staveništi a dělali trénink v blízké m okolí, Šmoulinka byla šikovná, hledání ji opravdu baví a kousek vařeného masa z krabičky dělá divy.

Po úžasném obědě jsme odpoledne vyjely do terénu - do lesa, brala jsem i Limu, kočárek se složil velmi rychle, Lima se naložila a kolegyńky mě s ním pomohly do kopce, ovšem v momentě, kdy jsme začaly bivakovat, se spustila přeháňka a ta stála za to, samozřejmě, že většina neměla pláštěnku a tak jsme promokly na kůži a protože byla velká zima,  jsme měly hodně teplé oblečení, tak pěkně nasáklo, jen Lima v kočárku byla v pohodě, no a kočárek byl "pokřtený", ještě, že bylo tak jednoduché jej zase rozložit.  No a do rána bylo co sušit, samozřejmě, že jsme ještě pokračovaly v tréninku, ale jen v budově a okolo. Šmoulička byla opět super.

Neděle ráno - počasí se umoudřilo, vítr byl sice silný a hodně studený, přesto se dalo jít do terénu, a my se vrátily přesně na místo odkud nás v sobotu vyhnal slejvák. Vzorky byly založeny a dobře provoněly celý terén. Hledaly jsme, tady to Šmoule trochu trvalo, protože pach skořice byl všude, tedy alespoň podle jejího chování, ale stejně  vzorek našla, její nosánek nezklamal.  Pak přišel na řadu vzorek ve výšce a vzorek zahrabaný a vzorek vložený  v kmenu. a než jsme se nadály, musely jsme se vrátit, a stejně jsme přišly na oběd pozdě, ale zbylo na nás.  Přesto jsme v lese udělaly pár foteček, bohužel ale na jedné nejsou našeho holčičky spolu, škoda, jejich  vítání,  když jsme se odněkud vrátily bylo neskutečně milé, nikdy by mě nenapadlo, že Lima pro Šmoulu tolik znamená.  Zase jsem zjistila, jak málo je znám . . . . . .

Byl to krásný víkend, bylo nám všem moc dobře.  Tak zase někdy, třeba za měsíc??????  A ještě nějaká ta fotka přijde: