květen 12.- 14. 2017 ve znamení čuchání
12.5. - pátek - Šmoulička byla přihlášena na další zkoušku noseworku, tentokrát na přírodu, zkouška se dělala v Brně, Mariánském údolí u jezer. terény jsou zde pěkné, a příroda je její z nejoblíbenější částí NW. V poslední době se vlastně nikdy nezmýlila, vždy hledaný vzorek brzy našla, takže jsem byla v pohodě, NW Nz - zkouška se skládá ze dvou částí a to hledání v malém terénu spíš v travnaté rovince o velikosti cca 16m2 a druhý terén je větší cca 25m2 , kde vzorek může být ukrytý v křoví, u kořenů stromů a pod. Šmoulinka byla 3-tí v pořadí, první terén pro ni nebyl problém, i když nebyla tak pohodová jak bych od ní čekala, vzorek našla ihned, ale udělala si svůj vlastní rituál, který dělá když není naprosto s pohodě, pak zalehla a přesně označila ukrytý vzorek. Ve 13.15 jsme byli všichni hotovi, pak rozhodčí připravovala nové terény větší pro druhou část zkoušky, , mezi tím se ovšem zatáhlo a začalo hřmět, to byl pro Šmoulu stresový moment, svého strachu se nezbavila ani při hledání, kdy sice nepršelo, jen hřmělo a bouřilo. Nepodařilo se mi ji před zkouškou ani trochu namotivovat, pamlsky, vařené maso, míčky klacky, cvičení - prostě nic, šly jsme opět 3-tí v pořadí, terén byl větší, ale pro ni nic až tak složitého, přesto se Šmoula velmi špatně soustředila, rozčuch sice udělala, odměnu si nevzala, původně jsem to chtěla celé vzdát, nakonec jsem ji vyslala do terénu, jehož hranice stále opouštěla, snažila jsem se ji povzbudit a hlavně udržet v označeném terénu, což běžně nedělám, abych ji nevyrušovala, měla jsem obavu, aby neprchla k autu, cca po 3 minutách bloumání, kdy se sice stále vracela ke stromu, který bez zájmu vždy očuchla, nakonec zalehla u kořenů stromu u díry, nereagovala na povel "ukaž", a tak jsem bez velkého uvažování řekla nález, který byl bohužel jen od 20 cm dál, a dle slov rozhodčí jej Šmoula přesně označila, pak to i šla oznámit sama rozhodčí, ale já ji vyslala znovu hledat. Tak tedy mi udělala radost a zalehla. sice správně, jen mě to nedošlo. Na jedné straně jsem byla neskutečně šťastná, že ji ani šílený strach z bouřky neodradil od najití vzorku, ale na straně druhé, jsem se stále ještě nevzpamatovala z toho, jak jsem špatná panička, jak ji vůbec neznám, jak jsem nepozorná, stále ji ubližuji, hledám na ní mouchy a vlasltně právě já jsem jí zase zkazila celou zkoušku. Ještě nikdy mě tak nemrzela moje chyba, nevím, zda se někdy naučím pracovat s mojí Šmoulinou tak abych byla pro ni právě já velkou oporou. Tak takový byl náš smolný pátek
13.5 - sobota bylo o něco lepší jely jsme na Šlapanický cvičák, a vlastně si jen hrály, dělala jsem motivační prvky, snad mi to všechno pomůže, abychom k sobě konečně našly tu správnou cestu.
Zoufalá Šmoula . . . hřmí a hřmí pohodové kachny