Náše putování až k Baltskému moři 18.7.- 23.7.2019
25.7.2019 * * Prázdniny pomalu ubíhají, Blackyho stav se zlepšil, léky, vitamíny i rehabilitace pomalu zabírají, Blacky začíná běhat jako dřív, i když si mě víc hlídá, nevzdaluje se,, ihned se vrací a poslouchá téměř na slovo. Tak už nic nebránilo nechat jej i s Cuzko na starost manželovi a jet s Gretkou a její dcerkou Emmou na dlouho plánovaný výlet či putování po severní části Německa. . . . .
Marita, majitelka krycího psa Manchada pravidelně už mnoho let pořádá okolo 20.července sraz naháčů, a na tento sraz pozvala i Gretku s Emkou, pejsky Johankou a Belou a taky mě se Šmouličkou. Cestu naplánovala Gretka, za což jsem jí velice vděčná a tak jsme vyjely ve čtvrtek ráno, na štěstí D1, docela jela, a horší to bylo za Prahou směr Ústí n/L. tam jsme se hodně zdržely a naše putování Českým Švýcarskem dostalo trhlinu, tak jsme se snažily alespoň autem projet, něco se zadařilo, v Hřensku jsme přespaly. . . . . . V pátek pokračovaly směr Německo, navštívily museum Karla Maye, bylo to velmi zajímavé a taky proč ně ? kdo by neznal úžasné Mayovky? . . . . . . nu a pokračovaly směr sever, do Berlína to bylo jen 220km, a pak to začalo, dálnice se bohužel i v Německu opravují a k tomu ještě pátek a všichni z Berlína odjížděli na sever k moři, stejně jako my, a tak cesta trvala o téměř 2 hodiny déle, nežli jsme předpokládaly a tak jsme nejdřív jeli navštívit Maritu a její přátele a hlavně majitele štěňátek po našem odchovu Johance, která je ve vlastnictví Gretky, vlastně již téměř dvouletá štěňata byla krásná, mohutná, první den jsme viděly Bojara a Barnabiho, který žije se svým otcem Manchadem u Marity. . . . . . dost pozdě jsme se jely ubytovat, bylo to velmi pěkné bydlení, Druhý den jsme po snídani se vydaly na tzv. trhy, kde probíhaly rytířské slalvnosti, tady měla Šmoulička měla trochu problém, malý chlapec šermoval dřevěným mečem a Šmoula se jej bála, ale všechno napravil výstup na rozhlednu, množství schodů odpočívadel, a černé myšlenky byly fuč. . . . nu a odpoledne po 15 hodině jsme jely opět k Maritě na její chalupu s obrovskou zahradou, kde tentokrát bylo mnohem víc návštěvníků s mnoha dalšími pejsky, tedy hlavně s číňánky, také přijela další dcera Johanky vlastně dvě, osrstěná Bea(Lima) a nahá Bona (Nana) se kterou její panička pracuje, používá ji ke zvýšení motivace a sebevědomí budoucích manažerů. Naše tři fenky Johanka, Bela a Šmoulička opět zapadly do smečky bez jakýchkoliv problémů, okolo 21 hodiny jsme jely pěkně unavené na náš hotel, pejsani vytuhli už v autě. a byla tu neděle . . . . .
ráno jsme dopět jely k Maritě hlavně se rozloučit, pejsků trochu ubylo i my odjely, tentokrát do záchytné stanice pro medvědy, bylo to něco úžasného, velké množství medvědů, kteří zde stráví v úžasných podmínkách sklonek svého života, bylo zde také mnoho zastavení pro děti, a ty to super využívaly. vycházka medvědím parkem byla úžasná, pejskům a nejen našim se moc líbila. Nu a odtud jsme jely do Plau am See, k jezeru, kde jsou obrovské promenády, a my příšly v
podvečer, kde právě majitelé kotvili své velké i menší čluny, a opět tu byla rozhledna tentokrát maják, a my se Šmoulicí nahoru,, rozhled úžasný. Pomalu jsme se vracely do našeho ubytování, kde jsme strávily poslední noc a ráno vyrazily směr Rostock, Baltské moře. Počasí nic moc, přesně pro návštěvu ZOO. V Rostocku jsme navštívili ZOO, která je dost odlišná od těch našich, zvířata mají obrovské výběhy, a ty jsou střídány květinovou výsadbou, velice zajímavé. . . . . nu a pak směr maják a opravdové moře, nu já si nožku nesmočila, protože jsem nechtěla mít plné boty jemného písečku, do moře to bylo jen cca 2 m. a protože pořád mrholilo a my byly hodně unavené tak jsme se jely ubytovat a strávit poslední noc před dalekou cestou domů. . . . . . . . na štěstí i D1 byla v pohodě. a te´d nějaká ta fotka
přístaviště v Plau am See jeden z mnoha stárnoucích medvědů
