Zúbožené lesy . . . . .a vysočina

 . . . . . . pořád ještě vstřebávám moji poslední návštěvu s pejsky na naší milované vysočině . . . . . na naši chaloupku na vysočině jezdím s pejsky často, bohužel jen sekat trávu, a upravit okolí a pak hned zase zpět, nějak není čas, o víkendu jsem vyjela s pejsky jen tak , tráva byla vysoká a sekal i soused, tak jsem vzala tu moji tankoidní, rovné plochy byly posekány hned, stráňky jem nechala, tráva nebyla až tak vysoká, chtěla jsem konečně s pejsky zopakovat alespoň malou vycházku okolím. . . . . . .  mnoho pokáceno, metry a metry kulatiny, na protějších stráníchpůvodně krásné zelené lesy dnes silně prokvetlé rzí, co všechno dokáže ten malý šílený brouček. . . .  a tak kde bylo pokáceno jen ořezané větve, hromady chrastí, vysoká kvetoucí tráva, nedá se tudy projít, jen Šmoulička stále číhala, kde by vběhla do lesa, kde by se znovu proběhla po stráních, tak trochu měla smůlu holčina, už jsme se vraceli a najednou přeběhla cestu veverka, a to Šmoulička ožila a frrr za ní, někdo kvikl,  že by Šmoula chytila veverku, a tu vidím na stráni mezi stromy a polámanými haluzemi Šmoulu koukající vzhůru na stromy, jako by někoho či něco hledala, zapískala jsem, no a Šmoula pochopila, jen Buh ví, kde je veverce konec a tak zklamaná prolezla a proskákala klestím k nám dolů na cestu, Blacky a Cuzko běhali jen po cestě, jen podle čichu hledali možná zajíc,e možná i vysokou, která o prázdninách se v krátce po obědě klidně pásla pod naší chaloupkou.

 Když jsem tu spoušť viděla přemýšlela jsem jak se tady pohybují houbaři, taky jsme chodili, v tom klestí určitě rostou, jen se tam nějak dostat, tak jsme se pomalu vrátili k autu nasedli a odjížděli zpět do té naší upravené civilizace  . . . . . . .

na fotce - to býval posed . . . . .                                                                                                                                             a hromady klestí . . . . .