Dlouho očekávaná nedělní intenzivka a . . . . .
Druhý srpnový den t.r. se konala noseworková intenzivka, dlouho jsem čekala, až právě tato trenérka přijede, nějak mi od počáku roku setkání s ní nevycházela a snad to bylo i dobře, protože první osobní setkání mě vážně dostala, vůbec jsme se nesedly . . . . ale všechno postupně.
Hned jak byl vypsán termín intenzivního tréninku jsem se přihlášila se Šmouličku do druhé skupiny 5-ti cvičících pejsanů s psovody, trénink této skupiny byl vypsán mezi 14-tou až 18-tou hodinou. Přijela jsem na místo tréninku , brala jsem s sebou jako obvykle Blackyho a samozřejmě Šmouličku, zaparkovaná jen auta a nikdo nikde, bylo vlastně dost času a tak jsem chtěla ještě pejsky vyvenčit , v tom přicházela trenérka s Liborem a Evčou, kteří trénink zorganizovali. Přijeli ještě další pejskové s majiteli a mohlo se začít, Trenérku znám z jedné hodně dávno nesložené zkoušky a pak z FB, myslela jsem, že si mě nepamatuje, a když Evča představovala, ty které neměla znát, představila jsem se podáním ruky, . . .prý se známe, předpokládala jsem, že se nic nestalo, ale za chvíli jsem udělala asi další faux pas, protože po chvilce povídání s trenérkou, jak to téměř nikdy nedělám a s velkou většinou známých si vykám, navrhla jsem tykání, předpokládala jsem, že můj kmetský věk a tykání s ostatními trenéry mi to dovoluje, zmýlila jsem se, moje nabídla nebyla přijata, ale nevadilo mi to, bohužel se postupně mezi námi vytvářela nepřekonatelná bariera. . . a to je chyba . . . . na intenzivce chtěla jsem řešit takový trochu vznikající problém a to je značení při najití vzorku, problém by nevznikl, kdybych jej neřešila . . . . . . asi jsem se špatně vyjadřovala a moc se do toho zamotala a nebo trenérka měla nejdříve vidět práci Šmouličky . . no nevím, nakonec Šmoulička hledala zahrabaný Z-kový vzorek v malém terénu, což pro ni nebyl problém, , Šmoula našla a já čekala, co z trenérky vypadne a vypadlo . . na adresu Šmouly " . . . . ona vůbec neví, co se po ní chce . . ." a pak začala trenérka naprosto od začátku se mnou jako na první lekci noseworku odhodila skořici a já vyslala Šmouličku a odměňovala její značení, další kolo náčuchy ze sklenice, a další kolo opět 3x odhazování skořice - vše za pomocí klikru, byly to velmi jednoduché věci, kdy Šmoula viděla kam skořice letí a jasně na povel hledej šla a hned skořici označila, prý jde jen o učení značení, a po ukončení o hru se Šmoulou, aby měla z práce radost, pravdou je, že se po dobré práci se Šmouličkou málo raduji, . . . . a tady měla trenérka pravdu. Požádala jsem o možnost hledání ve vodě, trenérka souhlasila, i když moc nadšená nebyla, předcházející pejsek vzorek nenašel a tak šla Šmoulička, ta samozřejmě dala vzorek hned, Trenérka řekla, že to bylo moc pěkné a tím naše práce zde na této intenzivce končí . . . když jsem se ohradila, že do 18 hodin je ještě dlouho, tak mi řekla, že běžně dává 3 kola, a tady byly 4, tak co bych chtěla . . . . . tak jsem to zabalila, vzala své pejsky a jela směr Brno a domov, bylo mi do pláče, obrovské zklamání, rada, co jsem potřebovala žádná, práce Šmouly sice hravá, ale nikam jsme se neposunuly, vlastně až na takovou sice důležitou drobnost . . . . více hry jako odměny za práci. Značení, které jsme dělali, Šmoula dobře zná, nemá s ním problém, tak jako s náčuchem ze sklenice, my máme problém se značením vzorku při tréninku na vyšší zkoušky třeba dvojkové - vzorek ve složitém terénu (výšce, vodě apod.) a to mi trenérka neporadila, celou noc jsem nespala a přemítala, co vlastně jsem si odnesla? po čtyřech letech začít znovu a jinak . . . . . . přeučovat, ne, to není dobré, to nikam nevede, Šmoula není špatná, jen je tam nějde moment, který musím vychytat. . . . . stálo to za těch 8 stovek ????????? stálo, jsem poučena ! už nikdy s nikým neřešit Šmoulu, jediné co se opravdu ale opravdu musím naučit je , věřit jí a upevnit v sobě, že moje Šmoula je pro tyto práce fakt dobrá . . . ona ví vždycky, ví dobře co se po ní chce . . . . . . . . . . a tak se vrátím ke svému starému osvědčenému "ukaž" a te´d nějaká starší z hledání