Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.

Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.

Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard  a  peruánského naháče velkého

Dlouho očekávaná nedělní intenzivka a . . . . .

Druhý srpnový den t.r. se konala noseworková intenzivka, dlouho jsem čekala, až právě tato trenérka přijede, nějak mi od počáku roku setkání s ní nevycházela a snad to bylo i dobře, protože první osobní setkání mě vážně dostala, vůbec jsme se nesedly   . . . .  ale všechno postupně.

Hned jak byl vypsán termín intenzivního tréninku jsem se přihlášila se Šmouličku do druhé skupiny 5-ti cvičících pejsanů  s psovody, trénink této skupiny byl vypsán mezi 14-tou až 18-tou hodinou. Přijela jsem na místo tréninku , brala jsem s sebou jako obvykle Blackyho a samozřejmě Šmouličku,  zaparkovaná jen auta a nikdo nikde, bylo vlastně dost času a tak jsem chtěla ještě pejsky vyvenčit , v tom přicházela trenérka s Liborem a Evčou, kteří trénink zorganizovali.  Přijeli ještě další pejskové s majiteli a mohlo se začít,  Trenérku znám z jedné hodně dávno nesložené zkoušky a pak z FB, myslela jsem, že si mě nepamatuje, a když Evča představovala, ty které neměla znát, představila jsem se podáním ruky,  . . .prý se známe, předpokládala jsem, že se nic nestalo, ale za chvíli jsem udělala asi další faux pas, protože po chvilce povídání s trenérkou, jak to téměř nikdy nedělám a s velkou většinou známých si vykám,  navrhla jsem  tykání, předpokládala jsem, že můj kmetský věk a tykání s ostatními trenéry mi to dovoluje, zmýlila jsem se, moje nabídla nebyla přijata, ale nevadilo mi to, bohužel se postupně  mezi námi vytvářela nepřekonatelná bariera. . .  a to je chyba . . . . na intenzivce chtěla jsem řešit takový trochu vznikající problém  a to je značení při najití vzorku, problém by nevznikl, kdybych jej neřešila . . . . . . asi jsem se špatně vyjadřovala  a moc se do toho zamotala a nebo trenérka měla nejdříve vidět práci Šmouličky  . . no nevím, nakonec Šmoulička hledala zahrabaný Z-kový vzorek v malém terénu, což pro ni nebyl problém, , Šmoula našla a já čekala, co z trenérky vypadne a vypadlo . .  na adresu Šmouly  " . . . .  ona vůbec neví, co se po ní chce . . ." a pak začala trenérka naprosto od začátku se mnou  jako na první lekci noseworku odhodila skořici a já vyslala Šmouličku a odměňovala její značení, další kolo náčuchy ze sklenice, a další kolo opět 3x odhazování skořice  - vše za pomocí klikru, byly to velmi jednoduché věci, kdy Šmoula viděla kam skořice letí a jasně na povel hledej šla a hned skořici označila, prý jde jen o učení značení, a po ukončení o hru se Šmoulou, aby měla z práce radost, pravdou je, že se po dobré práci se Šmouličkou málo raduji,  . . . . a tady měla trenérka pravdu. Požádala jsem o možnost hledání ve vodě, trenérka  souhlasila, i když moc nadšená nebyla, předcházející pejsek vzorek nenašel a tak šla Šmoulička, ta samozřejmě dala vzorek hned,  Trenérka řekla, že to bylo moc pěkné a tím naše práce zde na této intenzivce končí . . . když jsem se ohradila, že do 18 hodin je ještě dlouho, tak mi řekla, že běžně dává 3 kola, a tady byly 4, tak co bych chtěla . . . . . tak jsem to zabalila, vzala své pejsky a jela směr Brno a domov,  bylo mi do pláče,  obrovské zklamání, rada,  co jsem potřebovala žádná, práce Šmouly  sice hravá, ale nikam jsme se neposunuly, vlastně až na takovou sice důležitou drobnost . . . . více hry jako odměny za práci. Značení, které jsme dělali, Šmoula dobře zná, nemá s ním problém, tak jako s náčuchem ze sklenice, my máme problém se značením vzorku při  tréninku na vyšší zkoušky třeba dvojkové - vzorek ve složitém terénu (výšce, vodě apod.) a to mi trenérka neporadila, celou noc jsem nespala a přemítala, co vlastně jsem si odnesla? po čtyřech letech začít znovu a jinak  . . . . . .  přeučovat, ne, to není dobré, to nikam nevede, Šmoula není špatná, jen je tam nějde moment, který musím vychytat.  . . . .  stálo to za těch 8 stovek ????????? stálo, jsem poučena ! už nikdy s nikým neřešit Šmoulu, jediné co se opravdu ale opravdu musím naučit je , věřit jí a upevnit v sobě, že moje Šmoula je pro tyto práce fakt dobrá . . . ona ví vždycky, ví dobře co se po ní chce . . . . . . .  . . .  a tak se vrátím ke svému starému osvědčenému "ukaž"   a te´d nějaká starší z hledání