Víkend v jihomoravských vinicích - co jsme o vínu nevěděli
(30.8.2020). . . . . naposled jsem psala o úžasném úspěchu peruánského naháče Henryho Nort Brun, pejska z našeho chovu, při jehož úspěších mi nezůstává oko suché, ale to je dlouhá historie, prostě jsme na něj i jeho paničku moc pyšní . . . . .
Tentokráte moje povídání bude z kraje vína z jižní Moravy, právě tady se o víkendu konala svatba našeho syna a to mezi obrovskými vinicemi plnými dozrávajícího vína. Vinařský dům uprostřed vinic na kopečku hostil tento víkend cca 40 účastníků slavnostní zahradní párty, která začínala svatebním obřadem. Samozřejmě na takové události nechyběli ani naši pejskové, a to hlavně proto, že nebyl nikdo kdo by je 2 dny pohlídal, ale taky proto, že naše Šmoulička není zvyklá sama s dalšími dvěma stařečky přijímat návštěvy bez naší přítomnosti.
V pátek jsem jela obhlídnout objekt našeho bydlení o nastávajícím víkendu a dovést věci potřebné k ubytování našich pejsků. Udělala jsem moc dobře, , ubytování krásné - hotelový dům s velikou oplocenou zahradou s venkovním posezením a altánkem a mnoha dalšími příjemnými věcmi, jen jeden problém nastal a to ozývající se rány z různé vzdálenosti po různě dlouhých intervalech. V ten moment jsem věděla, že pro Šmouličku, která byla se mnou v autě to bude pohroma. Do rána jsem měla možnost přemýšlet co se Šmouličkou a manželem, který má zdravotní problémy, no nic moc se nedalo vymyslet, a tak jsme přijeli na svatbu v dostatečném předstihu i s naším vnukem Kikim, kterému se vlastně ženil táta, měli jsme připravený apartmán ve 3. poschodí s výtahem, což bylo super nejen pro psy, ale i manžela a hlavně i při otevřeném okně rány nebyly až tak slyšet. Tentokráte šli ubytovat nejdříve pejsani, manžel a pak věci. Za pomocí Kikiho vše proběhlo super. Před obřadem jsem ještě šla pejsky vyvenčit, venčení muselo problíhat po skupinách i když Kiki se nabízel, že Šmouličku vyvenčí. Cuzko a Blacky neměli vůbec žádný problém, pobíhali mezi svatebčany, a užívali si chvilku volna, pak přišla na řadu Šmoulička, která se po hotelovém domě pohybovala s noblesou jí vlastní, ale jak jsme se dostaly ven, začala se soustředit jen na rány a bylo vymalováno, tak hned do pokoje. Po obřadu a po zajímavým svatebních rituálech, jsem šla znovu pejsky venčit , Blacky s Cuzko zůstali mezi hosty, s radostí chodili od jednoho k druhému a zkoušeli žebrat něco k snědku, pobíhali bylo radost se na ně divat, cca po 1/2 hodině se vrátili na pokoj aby si odpočinuli, Šmoulička se venčit zatím nešla, lehla jako svinga na jednu volnou postel a hlídala příchozí. Cuzko s Blackym ještě několikrát běhali mezi hosty, ale jen tak, aby je neobtěžovali a oni se snažili tomu dostát, jen je občas lákala vůně opékajícího se selete a tak vždy jak vůni nechtěli opustit, putovali na pokoj za Šmouličkou.
A k čemu vlastně ty rány ve vinicích, to jsou plašiče špačků, kteří dělají na vinice nálety v obrovských hejnech, a jak mi vysvětlil jeden obsluhující - nejen vinaři mají obranu vymakanou, ale i špačci se snaží přelstít vinaře, , . . . . . kdyby každý špaček uklovl jedno dvě zrnka, tak nejde o takovou škodu, ale oni u vína bojují ještě sami mezi sebou kdo bude dřiv u zrnek a drápky rozedírají celé střapce hroznů a tak je znehodnocují a protože je špačků hodně dokáží takto zničit celé vinice. . . . . no a protože špačkové nejsou hloupí a brzy by si na rány zvykli, tak postupně s dozrávajícím vínem se mění způsob plašení - jeho intenzita, zvuky a pod. S přibývající tmou se plašice vypínají a to byla doba, kdy naše Šmoulička vyšla ze svého úkrytu, i když byla stále ve střehu, proběhla se, udělali jsme si i vycházku. Bohužel ráno bylo opět hektické a tak okolím hotelového domu šmejdili jenom Cuzko s Blackym a dalším hotelovým hostem hnědým flatem. No, po poledni jsme vyrazili k domovu, a už v autě byla Šmoulička zase tou naší důležitou Šmouličkou.
pejsci Blacky a Cuzko vnoučci Kryštofek a maličký Alanek
