jak moc mi ubližují všechna ta nařízení . . . . . . . . . . .čtěte

Včera jsem si pozorně přečetla všechno co nesmíme tedy  všechny zákazy, příkazy a nařízení v sousvislosti s Covid - 19. Jsem hodně rozčarovaná, dodržuji všechna předchozí nařízení, téměř s nikým se nestýkám , neustále nosím roušku, stále si dezinfikuji ruce všude, v autě vozím dezinfekci, kterou samozřejmě používám, myji si ruce . . .  k čemu mi všechno tohle bylo?  . . vůbec k ničemu. I když jsem sice covid 19 zatím nedostala, jsem na tom úplně stejně jako Ti co nic nedodržují, chodí na náměstí demonstrovat,   na demokracii bez roušek, bez rozestupů, bez ohledu na nás ostatní a je jim naprosto jedno, zda nás nakazí neboť jim záleží jen, ale jen na nich samotných . . . . . drží se hesla po nás potopa . . . . . .  teď se tedy ptám já, která  za tu demoktacii tolik bojovala, a měla kvůli ní tolik potíží . . . . . . . . CO JE TO VLASTNĚ TA DEMOKRACIE? představovala jsem si ji takto?

Jsem už dosti stará a svůj sklonek života jsem si vůbec nepředstavovala dožit sama, bez možnosti cestovat, navštěvovat to co miluji, možná jen s těmi nejbližšími v naprostém zapomnění svých přátel a známých, kterých mám sice poskrovnu, ale přeci jen mám . . . . . . . . . . .Tohle všechno je jen proto, že lidi milují jen svoje ego a na všechny ostatní kašlou, vůbec jim na nikom nezáleží . . . . . . .