. . . . . . . je velký rozdíl mezi nahými plemeny?
(8.5.2021) Už jsem vás dlouho neinformovala o tom, jak se chová náš „malý“ Leon – mexický naháč std.
Ano jedná se opět o nahé plemeno vzhledově velice přibuzné právě námi chovanými peruány, ale nestačím se divit, ano máme jiné plemeno a je u nás teprvě 3 týdny, to je naproto něco jiného , odvážný, klidný, poslušný, pravdou je , že přijel s úžasnou výbavou po této stránce ze své domoviny, a za to jsem chovatelce neskutečně vděčná, pokud bych něco nepokazila okolo druhého roku věku, tak přesně takového partáka jsem si vysnila.
A rozdíl? . . . . . neskutečný . . . . . . u peruánů jsem hodně často slýchala, „ . . .no je to peruán“, dlouho jsem nemohla pochopit, proč to mnoho lidí říká, protože jsem je brala jako normání psí plemena a právě proto jsem s nimi pracovala - dělala různé druhy sportů, vycvik apod. a zakládala si na tom, že právě mí peruáni poschouchají a chodí na volno jako jiné osrstěná plemena. V roce 2012 s námi zůstala z různých důvodů Šmoulička , a protože byla neskutečně divoká, zamyslela jsem se právě nad těmi, se kterými jsme mnoho let žili, na které jsme byli právem tak hrdí . . . . a hned náš první klouček Holíček , exterierově velmi zdařillý, bohužel jeho svérázná povaha nám dávala vskutku zabrat. Už jako maličký byl velmi rezervovaný, ale žil u nás s čivavami, a náš čivavák Bony byl hodně dominantní, tak jsem to přičítala tomu, při výstavách krásně běhal, ale při předvedení rozhodčímu si sedl a nikdo jej nepostavil, ani handler. . . . . někdo zamával z okna hadrem a Holík nešel, dlouho jsme jej nosili ven na venčení, na vycházky jen v batůžku na zádech, pak jedna návštěva přehrady s pejsky , přílet našich fenek z Peru a Holíček se rázem změnil k lepšímu, bohužel i Inka byla značně rezervovaná, asi jsme toho chtěli hned po příjezdu po ní mnoho, žila rok uprostřed přírody a teď civilizace, nakonec všechno výborně zvládla, jen zlí jazykové všechno naše úsili hatili, a tak se stalo, že jedna naše štěňátka právě po Holíčkovi a Ince nikdo nechtěl ale do slova. . . . . . .moc a moc jsme s nimi pracovali, nakonec se dostali do těch nejlepších rukou a prožili úžasný peruánský život . . . . . . . proč to tom píšu, protože jsem překvapená, pořád čekám na něco, na co? Ani sama nevím, jen máme s manželem pocit, že máme doma dospělého pejska. Ano mnoho z těch, kteří chovají obě plemena mě na toto upozorňovali . . . . . . . . . .
Na fotkách Leonek čeká, než se Šmouličkou dohledáme vzorky někde v lesním terénu, pozdravil se s Laylou, chlupatou kamarádkou