Leonův první výlet na vysočinu

V pátek 21.5.2021 jsem opět musela na naši chalupu na vysocinu a naše "dvojka" jela samozřejmě se mnou. Tak moc mě překvapuje, jak Šmoulička vysočinu miluje, asi jako každý náš peruán se právě tam cítí svobodně, volně, ano je tam svoboda, naprosto bez lidí, strojů,civilizace, prostě nikdo jen lesy a lesy, a v údolí pár starších chaloupek s několika domorodci, či  chalupáři, ve stráni tu a tam nějaká ta chata,  mezi ně patří i ta naše tzv. chalupa.  Překvapilo mě, že i když poslední dny hodně prší,  tak na kopci úplné sucho a lesní cesty taky v pohodě suché.

Po vyřízení potřebných věcí, jsme se vydali na malou procházku naší známou trasou, tj. směr k tzv. táboru. Leon poprve  celou dobu na volno, no měl tenkou stopovačku, protože lesy jsou zradné, Leon mladoučký a velmi rychlý, dělající všechno co Šmoulička a já strašpytel stále vidíci mizící zadek neskutečně divoké Šmouličky . . . . jsou to zkušenosti  a zážitky, od kterých se nějak nemůžu oprostit. Leonovi se volnost moc a moc líbila, samozřejmě jsme trénovali přivolání . . . a šlo to překvap. . . jen to nezakřiknout, bohužel cesty jsou hodně a hodně zarostlé a tak jsme se tentokráte nepodívali k říčce, kterou všichni tolik milujeme, u které je tolik zábavy. . . . . . . . .  trocha dokumentace