Slunečný říjnový podzim zase na vysočině

Náš sobotní výlet na vysočinu, na naši chloupku, byl úžasný, jen Limuška trochu smutnila, asi jí právě tady chyběla Inuška, tady byly spolu a právě tady byly svobodné a šťastné. Za poslední měsíc tráva moc nenarostla, takže sekání bylo velmi rychle pejsani si užívaly terasy a posledního sluníčka, Limuška běhala okolo, čuchala a náhle omládla, snad ji ani nožička tolik nebolela.

Odpoledne jsme se vydali po dlouhé době na velkou procházku do polí, která jsou již připravena na zimu, zorána, zaseto, jen suchá kukuřice ještě stojí. Pejsani si opravdu užívali, běhali nedaleko ode mě, jako by mě stále hlídali. Bylo to úžasné, krásné, svobodné . . . . . .