(6.2.2021) * Už dlouho jsem se Vám neozvala a ne , že by nebylo o čem psát, ale nějak se mi moc do toho nechtělo, dlouho ale opravdu dlouho jsme se Šmouličkou nebyly na našem milovaném Šlapanickém cvičáku, tak jsme se dnes vydaly, bylo tam pár cvičích a pak pár známých, kteří mi už moc chyběli tak trochu k povídání a tak trochu jen, že tam byli. Se Šmouličkou jsme si projeli mnoho cvicků jak z OB2 tak i jiných, a Šmoulička byla moc šťastná, moc šikovná dokonce i chůze byla super.
Ne, že bychom týdny zpět vůbec nic nedělaly, chodíme 1x až 2x týdně na trénink NW na pachové práce, kde jsem samy s trenérkou a většínou v lese nebo někde v rozbitých halách, kde vlastně lidská noha nepáchne a já se svým oblíbeným antivirovým nano šátkem, mám jich víc na střídání. Tento sport Šmouličku moc baví, tak děláme v této těžké době, co se dá, občas zajdeme na trénink OB. Proč občas? protože počasí je tak deštivé, že cvičák je plný vody, bláta, a pak ta voda zmrzne, no a dovedete si představit, jak to pak vypadá .
Taky chodíme se Šmouličkou do lesa a plánujeme se tůry ne moc dlouhé, třeba tak 5-6km, naučila jsem se chodit podle mapy, podle značek, vlastně tak jak jsem nikdy nechodila. Nu a v tomto šedivém období nás v druhé polovině ledna požádalo kardilogické oddělení v Brně o návštěvu a Šmoulička si zahrála na modelku a předváděla, jak nosí nemocní pejskové Holter, který zapisuje činnost srdce pacienta za 24 hodin, no a Šmoulička byla úžasným modelem i fotili ji ze všech stran, byla moc šikovná, pro mě super zábava a hlavně viděla jsem něco, co jsem ani nevěděla, že pro pejsky existuje..
Dalším takovým výkřikem do tmy byla naše středeční vycházka od Antroposu na Vyhlídku okolo řeky Svratky, původně jsme chtěli s Miluškou a Laylou po zelené, ale rozpršelo se, tak jsme to daly po asfaltové cyklistické, oni žádní cyklisti na štěstí nejezdili, sice jsme pořádně zmokly, psi byli jak čuňata, jednolité bláto ale bylo to super.
