Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.
Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard a peruánského naháče velkého
(9.5.2021) Vždycky jsem si myslela, že psi, kteří stojí na vrcholu, vyhrávají většinu závodů, mistrovství, jsou svými psovody stoprocentně zvládnutí . . . . . . . . . ale, dnes na cvičáku, kam jezdím poslední dobou v neděli a spíš později dopoledne, abych měla dostatečný prostor pro trénink se Šmoulou a hlavně, abych se mohla věnovat našemu téměr 4 měsíčnímu Leonovi, . . . . . ano Leon je malý, je u nás necelé 3 týdny a nemá dobré nebo spíš má velmi špatné přivolání, jsem zjistila, že ne vše je tak jak vypadá, S Leonem jsme trénovali hrou obíhání kužele, když na druhé polovině cvičáku trénovala maliňačka s majitelkou chůzi u nohy. Leon, který si minulý týden právě tady hrál s velkými psy se rozběhl za odcházející maliňačkou a čuchl k ní ze zadu, nu a co se dělo pak mě naprosto dostalo, fena se po něm nejen že ochnala a začala jej valchovat šíleným způsobem a majitelka ? jen koukala , v ten moment jsem samozřejmě křičela na Leona, který se cca po 15 sekundách dostal ze sevření, vlastně až v momentě, kdy majitelka na fenu konečně houkla, Leon v šíleném stresu běžel je Šmoule, která seděla a jen zírala přivázaná, když jsem přiběhla k Leonovi hystericky ječel a odmítal ke mně, pak když jsem jej tiskla k sobě, se uklidnil , po chvilce byl už v pořádku, jenže já ne. Teď se objevily moje emoce, majitelka feny mi řekla, že její fena byla napadena ze zadu, a že se jen bránila a ona ji nemůže v takovém případě nikterak usměrnit. . . . . . . . a pro mě vznikla obrovská otázka, k čemu vlastně je ten neustálý dril a výcvik a všechna ta vítězství, když přijde k takovéto situaci a majitelka podle jejích slov nemůže na fenu sáhnout . . . . . nebo nechce na fenu sáhnout? Nejde jen o sáhnutí lze zasáhnout i hlasem a to majitelka, když chce velmi dobře umí, neudělala. Výměna názorů z mé strany byla drsná, až jsem se sama sobě divila. Najednou jsem viděla malé dítě . . . . .Cestou domů jsem o tom hodně přemýšlela, a dospěla jsem k závěru, že fena kdyby samozřejmě chtěla, tak Leona zabila, v tom měla majitelka pravdu, ale nechat zválcovat malé štěně jen proto, abych se podívala jak bude moje fena reagovat, když ji neodvolám, mě připadlo nefér. . . . . . . . na štěstí Leon má asi opravdu velmi dobrý základ, a celá situace se jej nedotkla, což se mnoha a mnoha štěňat jeho věku říct nedá. . . . . . doživotní trauma. Pro mě z celé této situace . . ano moje chyba, že nemám dobré tj. 100% přivolání , v podstatě nemám žádné přivolání, (Leon je xolo váha 12 kg, výška 45 cm věk 3,5 měsíců) . . Když občas neposlechla naše Šmoulička a chtěla válcovat některého psa, tak jsem rychle zasáhla, přesto se o Šmouličce povídá, že je zlá a pozor na ni, a to jsem zasáhla . . . . . . . . co v tomto případě? Dostala jsem za vyučenou já nebo štěně ?
* Nu a jak to dopadlo celé? Šmoulička, která celou věc viděla se rozhodla, že bude Leona bránit, vrátila se do módu, který jsme velmi dlouho odbourávali, a když se Leon podívá na velkého psa, a pes na něj a vypadalo by, že by si teoreticky mohli hrát, tak Šmoula zasáhne. . . . . takže začínáme znovu u Šmouly a musíme velmi ale velmi opatrně, aby neutrpěla ještě víc její psychika. . . . . . . . . takže moc děkuji lidem, kteří se chovají jak BLBCI !!!! Hlavně jsou strašně zlí.
(27.4.2021) Den po příletu Leon si užíval nového domova, snažil se kamarádit še Šmouličku, moc se mu to nedřilo, tedy lépe vůbec se mu to nedařilo. Nu a přišla středa, vztahy se Šmouličkou pořád na bodu mrazu, odpoledne první velké znamování, jel s nám tj. se Šmouličkou, s Laylou a její paničkou a taky se mnou na první noseworkový trénink jako divák, moc se mu v tom ZD líbilo, mnoho obrovských aut, taky nějaká kočka a taky chlupatá Layla, a tady si s ním poprve Šmoulička hrála a to jen proto, že žárlila - hra s klacíky, nu a už v autě spal jako zabitý, po večeří hned usnul. . . . a přešel čtvrtek, ráno první malá vycházka na ulici, . . . a tam tedy bylo věcí, nestačil se divit, občas i nějaká rána, ale to Leona nerozházelo, jen se na chvili zamyslel, a kráčel dál za svým. Odpoledne opět cesta na cvičení a tentokráto to bylo úplně jiné, jeli jsme na OB. a Leonek poprve cvičil, paní cvičitelka mu házela aportky a taky piškotky a bylo moc fajn, to první proto, aby se naučil víc hrát a to druhé, aby si dobře zapamatoval svoje jméno, aby se stalo jeho nedílnou součástí. Místo takového hraní by se raději honil s kým koliv, určitě by to byla větší legrace. V pátek se nedělo téměř nic, a přišla sobota a odpoledne první seznámení s malým kloučkem Alankem, tak si hráli na honěnou, oběma se to moc líbilo, a taky se tam sešlo hodně lidí, tolik jich ještě něviděl, však tak večer padl jak zabitý a spal až do rána, kdy jej panička jako každý den vzbudila. V neděli jsme udělali velikou výpravu na náš cvičák ve Šlapanicích, . . a tam to bylo fakt veliké, mnoho a mnoho chlupáčků hlavně štěňátek, sice trošku starších, ale hrálo by se s ními jéjej. . . . . a nejlepší bylo odpoledne, kde se jel Leonek představit své kamarádce Tequille do Moravan, je sice o něco starší, ale řádili spolu jak černá ruka a k tomuto řádění se konečně přidala i Šmoulička, která se s nimi honila a honila, nakonec dělala i hlouposti s Leonkem, večer opět těžká únava. . . . . nu a pondělí dlouhá cesta autem na Česko-Slovenské hranice, kam si pániček jel pro ptáčka . . takový maličký ptáček a tak dlouhá cesta. Bohužel cestou zpět se udělalo Leonkovi špatně a všechny granule z ranní snídaně byly na pelíšku, na štěstí to neodneslo auto, to by pánik trochu řádil. a tak k obědu i k večeři bylo zase maso, prostě ty granule ty tedy moc ne. . . . . byl to tedy fakt náročný týden, tak za týden zase něco zajímavého . . . . .
(8.5.2021) Už jsem vás dlouho neinformovala o tom, jak se chová náš „malý“ Leon – mexický naháč std.
Ano jedná se opět o nahé plemeno vzhledově velice přibuzné právě námi chovanými peruány, ale nestačím se divit, ano máme jiné plemeno a je u nás teprvě 3 týdny, to je naproto něco jiného , odvážný, klidný, poslušný, pravdou je , že přijel s úžasnou výbavou po této stránce ze své domoviny, a za to jsem chovatelce neskutečně vděčná, pokud bych něco nepokazila okolo druhého roku věku, tak přesně takového partáka jsem si vysnila.
A rozdíl? . . . . . neskutečný . . . . . . u peruánů jsem hodně často slýchala, „ . . .no je to peruán“, dlouho jsem nemohla pochopit, proč to mnoho lidí říká, protože jsem je brala jako normání psí plemena a právě proto jsem s nimi pracovala - dělala různé druhy sportů, vycvik apod. a zakládala si na tom, že právě mí peruáni poschouchají a chodí na volno jako jiné osrstěná plemena. V roce 2012 s námi zůstala z různých důvodů Šmoulička , a protože byla neskutečně divoká, zamyslela jsem se právě nad těmi, se kterými jsme mnoho let žili, na které jsme byli právem tak hrdí . . . . a hned náš první klouček Holíček , exterierově velmi zdařillý, bohužel jeho svérázná povaha nám dávala vskutku zabrat. Už jako maličký byl velmi rezervovaný, ale žil u nás s čivavami, a náš čivavák Bony byl hodně dominantní, tak jsem to přičítala tomu, při výstavách krásně běhal, ale při předvedení rozhodčímu si sedl a nikdo jej nepostavil, ani handler. . . . . někdo zamával z okna hadrem a Holík nešel, dlouho jsme jej nosili ven na venčení, na vycházky jen v batůžku na zádech, pak jedna návštěva přehrady s pejsky , přílet našich fenek z Peru a Holíček se rázem změnil k lepšímu, bohužel i Inka byla značně rezervovaná, asi jsme toho chtěli hned po příjezdu po ní mnoho, žila rok uprostřed přírody a teď civilizace, nakonec všechno výborně zvládla, jen zlí jazykové všechno naše úsili hatili, a tak se stalo, že jedna naše štěňátka právě po Holíčkovi a Ince nikdo nechtěl ale do slova. . . . . . .moc a moc jsme s nimi pracovali, nakonec se dostali do těch nejlepších rukou a prožili úžasný peruánský život . . . . . . . proč to tom píšu, protože jsem překvapená, pořád čekám na něco, na co? Ani sama nevím, jen máme s manželem pocit, že máme doma dospělého pejska. Ano mnoho z těch, kteří chovají obě plemena mě na toto upozorňovali . . . . . . . . . .
Na fotkách Leonek čeká, než se Šmouličkou dohledáme vzorky někde v lesním terénu, pozdravil se s Laylou, chlupatou kamarádkou
Xolomania Simon alias Leon * xoloinzintle standard - představitel tohoto plemene v časopise Svět psů 9/1999 byl právě ten, který mě přivedl k chovu nahých psů. Mohutný dominatní úžasný a já se rozhodla, že právě takového chci, jenže chyba lávky, takový krasavec nikde nebyl, něco málo jen ve Francii. a tak jsme zkusili podobné a čivavičky jsme postupně vyměnili za peruány, ano byli to naše mnoha leté lásky, chováme je víc nežli 20 roků, přinesli nám mnoha krásného, . . . . . jak šla doba tak postupně odcházeli a zůstala jen Šmoulička a tak jsme se rozhodli pro změnu plemene . . . .
Dne 19.4.2021 přiletěl z daleké domoviny a po dlouhých peripetiích na letišti, kdy na celnici vypadl systém a pod., konečne před 19-tou hodinou, přijel k nám domu. Celá doba přepravy trvala téměř 20 hodin. ale stálo to za to, hned jak jsme jej uviděli v Praze na letištní veterině, byl úžasný s ničím a nikým žádný problém, i pan veterinář byl velmi překvapen. Cesta domu naprosto v pohodě jen jednu chvilku se začal vrtět, lést po mě, a tak jsme zastavily, Leon na vodítku přešel na trávník, kde opravdu chviličku čuchal a pak se vyčůral, což bylo pro nás veliké překvapení,, po příjezdu do našeho domu, kde jej už čekal pániček a Kryštof, se velice rychle zorientoval, Kryštůfek si s ním začal hrát a lonit za aportkem, když Kryštof s Míšou, která mě na cestě pro Leona doprovázela a vlastně nás vezla, odjeli, Leon se chtěl seznámi se Šmouličkou, ale té se to moc nelíbilo, hlídala si svůj pelíšek , trochu vrčela na malého vetřelce a tak vetřelec dostal svůj pelíšek vedle mého křesla , kde krásně spinkal do půl noci a pak dospal noc ve svém pelíšku. Ráno se ozval, že půjde čůrat, a taky , venku, a pokouší se kamarádat se Šmouličkou, . . . . a ta pořád sice vrčí, ale už si jej očuhcla a dala mu pusinku . . . . . takže nastal trochu pokrok, ona naše Šmoulička je taková trochu zvláštní, řekla bych, že je to tak trochu psí autista a tam kontakt trvá přeci jen dýl. . . . . foto právě toho co mi učaroval
