Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.

Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.

Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard  a  peruánského naháče velkého



. . . . . se Šmouličkou šmejdíme v Brně ale i v okolí

17.11.2020 - Teď když jsme se Šmouličkou zůstaly jen my dvě . . . a nerýsuje se zatím žádný přírůstek, protože není nikde žádné mládí, které by mohlo oživovat naši malou rodinu, tím myslím Šmouličku manžela a mě, . . . . . . . . tak děláme se Šmouličkou dlouhé vycházky do okolí, procházíme místa, kde jsme chodili ve veliké smečce a zjišťujeme, co se za ta poslední léta změnilo, vylepšilo a pod.

Před cca 10-ti dny jsme si udělaly výlet ze Soběšic do Ořešína, občas jsme někoho potkaly, ale myslela jsem, že to bude horší, tuto neděli jsme šly prozkloumat okolo BOBYcentra, také okolí rozpadajícího se stadionu Zbojovky, kromě kluků hradících fotbal, asi měli trénink, jsme nepotkaly živáčka . . . . . . . .  bylo hodně nevlídno.

Nu a hned v pondělí jsme si udělaly výlet do okolí Kuřimi, tedy byla spíš taková osamocená noseworková vycházka - hledání vzorků, bylo to pro mě hodně důležité, potřebovala jsem si vyzkoušet GPS v mobilu, první část cesty nás GPS trochu povodila,  ale nakonec se chytla, vzorky Šmoulička dala, i když ne všechny, protože cestou z výškového bodu Zborov, mi oznámil mobil, že je vybitý, tak jsem zadala poslední bod a to cíl naší cesty, mobil zapojila do powerbanky, a mazaly dolů směr naše auto.  A protože s powerbankou nemám zatím žádnou zkušenost, tak jsme raději sice podle  navigace spěchaly někam do civilizace . . . . . . .  takže pro příště to musím vymyslet jinak a nebo si pořídit GPS samostatnou, určitě vydrží víc . . . . . .  a teď nějaké to foto

 

Číst dál...

. . . . . Šmoulinka si zvyká na samotu

18.10.2020   - už měsíc je naše nejmladší Šmoulička sama, nikdy nebyla sama, a tak  se smiřuje se samotou . . . s privilegiem jediného psího miláčka v rodině. Samota pro ni je mnohem horší nežli jsme předpokládali, snad také proto, že je povahově právě taková jaká je. Dny jsou normální běžné, ráno na vycházku i když z počátku pořád na někoho čekala, vracela se k domu, pak jede se mnou na firmu a nákupy, v porvečer na nějaký ten trénink . . . a pak  večerní vycházka , nebo i večerní trénink a tady začala být nejistá, večer sama, hledala je, nemohla pochopit, že bude ležet sama na pelíšku, kde se vždycky tulili všichni tři, leželi jeden přes druhého . . . . . . . . . .  zvyká si jako my všichni . . . . .

Nu a protože život jde dál, tak se věnuji Šmouličce, dále trénujeme nosework, a taky obedience . . . . nu a do toho druhá vlna  -  Covit 19 . . . . . . .  zrušené zkoušky, omezené tréninky  . . . . . přesto i když všude chodím dobrovolně s rouškou, jsem za to všechno vděčná, za to, že se mohu vidět s trenéry, se známými a jejich pejsany. . . . .  a tak v sobotu 10.10.2020 jsme si zajely do Pístova u Jihlavy, kde proběhla celodenní intenzivka NW urbanů. Bylo to docela fajn i když náš vztah s Ivetou je pořád zvláštní,  stále mi vyká i když všem nabídla sama tykání, Šmouličku začala brát jako docela zkušeného psa, dala mi pár cenných rad, díky za ně.

Ve středu řady v hale, a byly jsme samy pršelo a pršelo, a naše kolegyňka Věrka nenašla místo k parkování, my se Šmouličkou chodíme pěšky, máme to kousek, bylo to super, Anička měla několik nových nápadů jak Šmouličku potrápit, ale Šmoulička byla moc šikovná,

Hned druhý den ve čtvrtek jsme měly urbany a to u OD Hornbach a přilehlého Bussines centra u rybníčků,  bylo to moc fajn,  a Šmoulička byla opět velmi šikovná, ani zima jí nevadila, no byla docela dost oblečná, jen jsem měla obavu u jezírek aby náhodou nechtěla ulovit nějakou rybku . . . . . protože takový skok do vody pro ni není žádný problém . . . . . .

Číst dál...

BLACKY NORT BRUN - opustila jej šťastná hvězda

 BLACKY NORT BRUN  *18.5.2004   +9.9.2020

 WW-09, WWV-15, RES.EW-08,  Český a Slovenský grand šampion, Český a Slovenský šampion, Slovenský juniorský šampion krásy, národní vítěz, klubový vítěz, Vítěz Slovenska, mnohonásobný BOB, coursingový vítěz ČR – 2006,2007, 2008, mnohonásobný coursingový mistr ČR a Slovenska, zkoušky ZOP, ZZO, BH, byl otcem 8-mi vrhů s 41 štěňátky, která žijí nejen v v mnoha státech Evropy ale i v USA.

Odešel pejsek se šťastnou hvězdou. Byla středa - magické datum 9.9.2020 - příjemé odpoledne,  my - Blacky a Šmoula jako obvykle kráčíme po Černovickém nábřeží a Blacky si mě jako obvykle hlídal nebo spíš si hlídal pamlsky, pobíhal okolo mě a přede mnou,  pomalu jsem kráčela okolo stromu v úrovni pěšiny, kde se Blacky začuchal,   pod ním břeh řeky Svitavy, přešla jsem okolo asi po 5-ti ne více metrech mě blesklo hlavou, ten Blacky nestojí zrovna nejlíp,  mohl by spadnou i do vody, vrátila jsem se a Blacky tu nebyl, jako by zmizel, snad se nevrátil nezazmatkoval ,někdy se mu to stává,  když mě hned nevidí. Volám, pískám, vracím se a nic, jen z druhého  břehu slyším něco  psovi a v tom na mě volá cyklista, zda hledám pejska, vidí jej ve vodě v reflexním tričku, jak jej unáší proud, že už volal na Městkou

Číst dál...

. . . . . odešla i "CUZKO" Cinie Nort Brun +19.9.2020

 

 "CUZKO" Cínie Nort Brun  *16.4.2005   +19.9.2020

 . . . . .  a aby toho nebylo dost, tak nás dnes  19.9.2020 opustila i naše poslední holčička z naší staré peruánské smečky naše Cuzko,  byla úžasná, nikdy se ničeho nebála,  hrdě všude hlásila, že právě ona přišla, byla jsem na ni neskutečně pyšná, zvládala naprosto všechno. Měla úspěchy jak na výstavách tak i při výcviku ,  přesto přišlo stáří  . . . . . . . . . .  a tak se rozhodla, že půjde hledat svého největšího psího kamaráda Blackyho, který ji před 10-ti dny náhle opustil, tam někde do věčných lovišť , kde jsou již i její předci . . . . . . . .   

snad jej už našla a běhají tam zase spolu . . . . . . . . . . . . .ty moje lásko už Tě nic nebolí, už jsi jen šťastná . . . .

 

Víkend v jihomoravských vinicích - co jsme o vínu nevěděli

(30.8.2020). . . . .  naposled jsem psala o úžasném úspěchu peruánského naháče Henryho Nort Brun, pejska z našeho chovu, při jehož úspěších mi nezůstává oko suché, ale to je dlouhá historie, prostě jsme na něj i jeho paničku moc pyšní . . . . .

Tentokráte moje povídání bude z kraje vína z jižní Moravy, právě tady se o víkendu konala svatba našeho syna  a to mezi obrovskými vinicemi plnými dozrávajícího vína. Vinařský dům uprostřed vinic na kopečku hostil tento víkend cca 40 účastníků slavnostní zahradní párty, která začínala svatebním obřadem. Samozřejmě na takové události nechyběli ani naši pejskové, a to hlavně proto, že nebyl nikdo kdo by je 2 dny  pohlídal,  ale taky proto, že naše Šmoulička není zvyklá sama s dalšími dvěma stařečky přijímat návštěvy bez naší přítomnosti.

V pátek jsem jela obhlídnout objekt našeho bydlení o nastávajícím víkendu  a dovést věci potřebné k ubytování našich pejsků. Udělala jsem moc dobře, , ubytování krásné - hotelový dům s velikou oplocenou zahradou s venkovním posezením a altánkem a mnoha dalšími příjemnými věcmi, jen jeden problém nastal a to ozývající se rány z různé vzdálenosti  po různě dlouhých intervalech. V ten moment jsem věděla, že pro Šmouličku, která byla se mnou v autě to bude pohroma.  Do rána jsem měla možnost přemýšlet co se Šmouličkou a manželem, který má zdravotní problémy,  no nic moc se nedalo vymyslet, a tak jsme přijeli na svatbu v dostatečném předstihu i s naším vnukem Kikim, kterému se vlastně ženil táta, měli jsme připravený apartmán ve 3. poschodí  s výtahem, což bylo super nejen pro psy, ale i manžela a hlavně i při otevřeném okně rány nebyly až tak slyšet. Tentokráte šli ubytovat nejdříve pejsani, manžel  a pak věci. Za pomocí Kikiho vše proběhlo super. Před obřadem jsem ještě šla pejsky vyvenčit, venčení muselo problíhat po skupinách i když Kiki se nabízel, že Šmouličku vyvenčí. Cuzko a Blacky  neměli vůbec žádný problém, pobíhali mezi svatebčany, a užívali si chvilku volna, pak přišla na řadu Šmoulička, která se po hotelovém domě pohybovala s noblesou jí vlastní, ale jak jsme se dostaly ven, začala se soustředit jen na rány a bylo vymalováno, tak hned do pokoje. Po obřadu a po zajímavým svatebních rituálech, jsem šla znovu pejsky venčit , Blacky s Cuzko zůstali mezi hosty, s radostí chodili od jednoho k druhému a zkoušeli žebrat něco k snědku, pobíhali bylo radost se na ně divat, cca po 1/2 hodině se vrátili na pokoj aby si odpočinuli, Šmoulička se venčit zatím nešla, lehla jako svinga na jednu volnou postel a hlídala příchozí.  Cuzko s Blackym ještě několikrát běhali mezi hosty, ale jen tak, aby je neobtěžovali a oni se snažili tomu dostát, jen je občas lákala vůně opékajícího se selete a tak vždy jak vůni nechtěli opustit, putovali na pokoj za Šmouličkou.

Číst dál...