Takové malé zamyšlení za rokem 2017, který právě odchází, co nám přinesl pěkného, co nás zamrzelo, co zabolelo
Trocha zamyšlení k dění svátečnímu i mezi
. . . . jak ten čas letí ! Před šesti dny byl štědrý den a my slavili vánoce, a ted už bude opět další nový rok 2018. Hned po štědrém dnu jsme právě i s pejsky udělali návštěvu u mého syna právě toho, který do ČR přivezl naše holčinky. Pejsci byli šťastní, že jsou na návštěvě. Chvilku pobíhali okolo sporáku, a taky chvíli okolo stolu, po obědě , když zjistili, že jim vůbec nic nekápne všichni zalehli, jen, když pániček se přesunul na balkon za kouřenou, tak se zvedli, co kdyby se něco dávalo a oni by zrovna chyběli . . . . Byli šťastní, že jsou ve společnosti svých milovaných své rodiny.
Ve středu 27.12 k nám přišla na chvíli návštěva v Belgie i se dvěma malými dětmi, pejsky jsem k návštěvě pouštěla postupně, návštěvu vítali, byli šťastní, leželi či stáli v kruhu přítomných a nechávali se hladit krmit pamlsky, nejšťastnější byla ovšem naše stařenka Lima, byla středem pozornosti, poslední jsem pouštěla Šmouličku, proto, že je rychlá, vítací, opravdu všechny přivítala, ale po chvili zjistila, že přítomných je hodně a to zrovna ona na dlouho nemusí i rozhodla se, že se vrátí zpět do pokoje, kde má svůj plech a svůj klid. Vystrčila jazyk několikrát běžela ke mně a ke dveřím pokoje, čímž mi naznačila, že mezi přítomnými nechce být . . . . a protože tam byly malé děti, tak Šmoula dostala co chtěla a vrátila se do svého poklidu. A právě tady jsem si opět uvědomila, co je to peruán milující svoji rodinu, že cizí návštěvy až tolik nemusí. Stále víc a víc si uvědomuji ten rozdíl povah mezi Cuzko a její dcerou Šmoulinkou, která svojí povahou je typickým příkladem svého plemene, stráží a miluje jen svoji rodinu.
Předvánoční novinky a drobnosti
3.12. jsem zajela ještě naposled kouknou na vnoučátka naší Cuzko než se rozjedou do nových domovů, některé jsem už nezastihla, přesto mimezi nimi bylo dobře, štěňátka vyrostla až mě to zaskočilo, byla šťastná, že mají nový objekt ke hraní. Hlavně Jackinka ale i Badík byli rádi, že mě opět vidí, vrhli se na mě s pocitem - každá návštěva dobrá a tak jsem po hodině a půl odjížděla s příjemným pocitem zase za těmimými nahatými rošťáky.
V pondělí opět s Blackym k veterináři na ATB, protože Blacky je už téměř 3 týdny nemocný i když výsledky krve byla dobré, sono ukázalo slabý zánět žaludku, Blacky přestal žrát a cokoliv denně jsme podávali ATB v injekcích a teď jezdíme každý 3-tí den, pro Blackyho to asi bylo hodně náročné, protože se začal ztrácet před očima. Na štěstí ATB vše zastavila a teď už to snad bude jen dobré.
Šmoulinka ve středu trénink OB v hale, pro ni super, jen nemůže pochopit že ne všichni pejskové, kteří se v hale objeví jsou zrovna kamarádští. A tak začíná chápat, že u paničky je přeci jen nejlíp, zkouší si mě hlídat a začíná se ke mě vracet, protože ví, že v některé z kapes mám přeci jen onen milují target, který jí vždycky přinese něco pozitivního.Ve čtvrtek její milovaný NW, tentokrát to sice nebylo to pravé ořechové pro ni hledání, protože byly "batohy", ale začíná chápat, že je nutné na batohy jít pomalu s rozmyslem, a důkladně prohledat každou kapsičku, pak přijde nález značení a sladká odměna s velilkou pochvalou.. Dnes dopoledne opět na naše domácím cvičáku ve Šlapanicích, tady je fakt nejlíp, veliký prostor mnoho čtyřnohých kámošů, super na honičku. ale tak cvičení a hraní a taky nějaké to hledání-čuchání jako sladká tečka na konec výcviku.
Vánoční noseworková tajenka
Třetí adventní neděle - rok 2017 jsme zakončili malým hledáním - Anička pro nás připravila vánoční noseworkovou tajenku, kdy se pod 16-ti hledanými vzorky objevily obrázky k zapsání do křížovky a vyšla tajenka . . . . . . . . . hledali jsme v areálu VFU a tajenka byla opravdu tajemná . Trošku nám to se Šmoulinkou dalo zabrat, byl to takový malý testít na moji paměť, protože otázky do tajenky byly napsány na dveřích „chlívku“ (tj. taková malá zateplená klubovna v areálu VFU v Brně). A mohli jsme si jen je přečíst a zapamatovat. Na prohledávaném místě byl vzorek skořice s obrázkem s číslem řádku, do které bylo nutné napsat název obrázku, to byl ovšem oříšek pro mě. A tak jsme několikrát navštívily dveře chlívku, ale nakonec jsme to daly. Šmoulička byla při hledání úžasná, ničím se nedala zmást.
Tajenka: MÁM NEJLEPŠÍHO PSA
Ano, moje Šmoulinka, ale i ostatní z mé malé smečky jsou ti nejlepší a s nikým bych je nikdy neměnila a nikdy bych je nikomu nedala, i představa svěření na krátký čas je bolestivá.
Nakonec jsme to zvládli všichni, a pak přišlo vyhlášení naší GEONW akce – to bylo hledání kešek našimi zlatíčky po celých 11 týdnů. Byla to úžasná akce, a přes zimu nám se Šmoulinkou bude chybět.
. . . . a poslední hledání - dvě kešky č.10 a 11
1.12.2017 - pátek * domluvily jsme se opět s Danuškou a Megg, s Jiřinkou a Isulkou a jely hledat 10. a 11. KEŠku.
10.tá KEŠ se nacházela v katastru vesnice Ořechov, v okolí kapličky Sv. Peregrínka, v úžasné krajině nedaleko říčky Bobravy, kam se dá přijít z mnoha stran a my chtěly ze Želešic, ale my začaly od KEŠky poslední a to č. 11, která se nachází v katastru Ostopovice u Hitlerova dálničního mostu. Důvodm bylo, že Danušky vlak měl cca 30 min zpoždění, my tedy vyjížděly z Brna až po 14-té hodině a přeci jen do Ostopovic je z Brna blíž a k Hitlerovu mostu se dá přijet, vede tam krásná cesta, protože nedaleko je chatová i v zimě obydlená oblast. . . .a udělaly jsme dobře. Dana má vždy přesně naplánovanou trasu, což je super. Rozdělily jsme se a každá se svým pejsanem podle návodu jsme začínaly jinde, bohužel ale Šmoulince se okolí Hitlerova mostu vůbec nelíbilo, možná proto, že byla vrstva sněhu a Šmoula si na něj ještě nezvykla, možná proto, že je právě tam slyšet silně projíždějící vlak, možná proto, že je právě tam slyšet hukot dálnice, což se uvědomí málo kdo. Nakonec se rozhodla přeci jen pracovat, a dala to.
Krátce po 15-té jsme odjížděly směr Želešice, a protože bylo zmrzlo a zasněženo, taky vyjeté koleje, tak jsem to vzala s praktickým autíčkem směr kaple Sv. Peregrínka a vyšlo to. Ke kapličce to bylo jen nějakých 200m, sice jsme se musely o trochu vrátit protože rozcestník z fotky byl kousek zpět, ale byl krásný západ slunce, úžasné ticho, a tady se Šmoulince líbilo, rychle našla vzorek a směr na Keš vzala jako by si procvičovala stopu. Hodně nás to všechny překvapilo. Všechny 3 holky byly fakt úžasné, a i když nejsou zvyklé pracovat ve sněhu, všechno daly na 1*.Cestou zpět k autu, sluníčko bylo už zapadlé a na východě se objevil měsíc v úplňku mezi holými stromy, a tak jsme se s úžasným zážitkem rozloučily s 11-ti týdenním zajímavým čucháním na místech, která jsou krásná a kam bychom určitě jinak nedostaly. Aničko děkujeme !!!!!!
ŠMOULIČKA NAŠLA ULOŽENÝ VZOREK KAPLIČKA SV. PEREGRÍNKA
