Takové malé vzpomínání jak v tomto roce. . . . přichází rok 2018

Takové malé zamyšlení za rokem 2017, který právě odchází, co nám přinesl pěkného, co nás zamrzelo, co zabolelo
. . . . .  a protože tyto stránky byly vytvořeny pro peruánské naháče a hlavně pro naše odchovy tak začnu právě u nich.
* Smutnou zprávou byl odchod Albiho, pejska z našeho prvního vrhu, měl 14 roků, 
* Příjemnou zprávou byla štěňátka, která se narodila Johance a také štěňátka Jackinky. Všechna zlatíčka se už rozběhla do svých  nových domovů . . Tak hodně štěstí v tom novém roce
A co se  u nás? 
* Tak začnu od té nejstarší od Limy - Flor de Canely Delfino Can, 26.11. 2002 přijela z rodné země do naší rodiny,oslavila již 15 roků v naší rodině,  je stále malý čiloušek, jezdí se mnou a Šmoulinkou na všechny tábory a víkendovky a setkání ,  jen ty nožky nějak nechtějí sloužit a tak jim každý týden paní doktorka pomáhá, masíruje, přidáváme vitamíny a nožky se rozhodnou, že to ještě zkusí,.. . . . .

Číst dál...

Vánoční noseworková tajenka

 Třetí adventní neděle -  rok 2017 jsme zakončili malým hledáním - Anička pro nás  připravila vánoční noseworkovou tajenku, kdy se pod 16-ti hledanými vzorky objevily obrázky k zapsání do křížovky a  vyšla tajenka  . . . . . . . . . hledali jsme v areálu VFU a tajenka  byla opravdu tajemná . Trošku nám to se Šmoulinkou dalo zabrat, byl to takový malý testít na moji paměť, protože otázky do tajenky byly napsány na dveřích „chlívku“ (tj. taková malá zateplená klubovna v areálu VFU v Brně).  A mohli jsme si jen je přečíst a zapamatovat. Na prohledávaném místě byl vzorek skořice s obrázkem s číslem řádku, do které bylo nutné napsat název obrázku, to byl ovšem oříšek pro mě. A tak jsme několikrát navštívily dveře chlívku, ale nakonec jsme to daly.  Šmoulička byla při hledání úžasná, ničím se nedala zmást. 

Tajenka: MÁM NEJLEPŠÍHO PSA

Ano, moje Šmoulinka, ale i ostatní z mé malé smečky jsou ti nejlepší a s nikým bych je nikdy neměnila a nikdy bych je nikomu nedala, i představa svěření na krátký čas je bolestivá.

 Nakonec jsme to zvládli všichni, a pak přišlo vyhlášení naší GEONW akce – to bylo hledání kešek našimi zlatíčky po celých 11 týdnů.  Byla to úžasná akce, a přes zimu nám se Šmoulinkou bude chybět. 

Trocha zamyšlení k dění svátečnímu i mezi

 . . . . jak ten čas letí ! Před šesti dny byl štědrý den a my slavili vánoce, a ted už bude opět další nový rok 2018. Hned po štědrém dnu jsme právě i s pejsky udělali návštěvu u mého syna právě toho, který do ČR přivezl naše holčinky. Pejsci byli šťastní, že jsou na návštěvě. Chvilku pobíhali okolo sporáku, a taky chvíli okolo stolu, po obědě , když zjistili, že jim vůbec nic nekápne všichni zalehli, jen, když pániček se přesunul na balkon za kouřenou, tak se zvedli, co kdyby se něco dávalo a oni by zrovna chyběli . . . .   Byli šťastní, že jsou ve společnosti svých milovaných své rodiny.
Ve středu 27.12 k nám přišla na chvíli návštěva v Belgie i se dvěma malými dětmi, pejsky jsem k návštěvě pouštěla postupně, návštěvu vítali, byli šťastní, leželi či stáli v kruhu přítomných a nechávali se hladit krmit pamlsky,  nejšťastnější byla ovšem naše stařenka Lima, byla středem pozornosti, poslední jsem pouštěla Šmouličku, proto, že je rychlá, vítací, opravdu všechny přivítala, ale po chvili zjistila, že přítomných je hodně a to zrovna ona na dlouho nemusí i rozhodla se, že se vrátí zpět do pokoje, kde má svůj plech a svůj klid. Vystrčila jazyk několikrát běžela ke mně a ke dveřím pokoje, čímž mi naznačila, že mezi přítomnými nechce být .  . . . a protože tam byly malé děti, tak Šmoula dostala co chtěla a vrátila se do svého poklidu. A právě tady jsem si opět uvědomila, co je to peruán milující  svoji rodinu, že cizí návštěvy až tolik nemusí. Stále víc a víc si uvědomuji ten rozdíl povah mezi Cuzko a její dcerou Šmoulinkou, která svojí povahou je typickým příkladem svého plemene, stráží a miluje jen svoji rodinu. 

Číst dál...

Předvánoční novinky a drobnosti

3.12. jsem zajela ještě naposled kouknou na  vnoučátka naší Cuzko než se rozjedou do nových domovů, některé jsem už nezastihla, přesto mimezi nimi bylo dobře, štěňátka vyrostla až mě to zaskočilo, byla šťastná, že mají nový objekt ke hraní.  Hlavně Jackinka ale i Badík byli rádi, že mě opět vidí, vrhli se na mě s pocitem - každá návštěva dobrá a tak jsem po hodině a půl odjížděla s příjemným pocitem zase za těmimými nahatými rošťáky.
V pondělí opět s Blackym k veterináři na ATB, protože Blacky je už téměř 3 týdny nemocný i když výsledky krve byla dobré, sono ukázalo slabý zánět žaludku, Blacky přestal žrát a cokoliv   denně jsme podávali ATB v injekcích a teď jezdíme každý 3-tí den, pro Blackyho to asi bylo hodně náročné, protože se začal ztrácet před očima. Na štěstí ATB vše zastavila a teď už to snad bude  jen dobré.
Šmoulinka ve středu trénink OB v hale,  pro ni super,  jen nemůže pochopit že ne všichni pejskové, kteří  se v hale objeví jsou zrovna kamarádští. A tak začíná chápat, že u paničky je přeci jen nejlíp,  zkouší si mě hlídat a začíná se ke mě vracet, protože ví, že v některé z kapes mám přeci jen onen milují target, který jí vždycky přinese něco pozitivního.Ve čtvrtek její milovaný NW, tentokrát to sice nebylo to pravé ořechové pro ni hledání, protože byly "batohy", ale začíná chápat, že je nutné na batohy jít pomalu s rozmyslem, a důkladně prohledat každou kapsičku, pak přijde nález značení a sladká odměna s velilkou pochvalou.. Dnes dopoledne opět na naše domácím cvičáku ve Šlapanicích, tady je fakt nejlíp, veliký prostor mnoho čtyřnohých kámošů, super na honičku. ale tak cvičení a hraní a taky nějaké to hledání-čuchání jako sladká tečka na konec výcviku.