Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.
Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard a peruánského naháče velkého
(22.1.2019) Až za týden se vrátíme k pravidelnému trénování, Šmoulička pořád ještě hárá, a já jsem se vrhla na něco jiného, prostě změna, některé z mých květinek mi dělají rády radost , některé se už trochu pletou
. . . . vánoční kaktus se trochu popletl, hold má taky svůj věk . . . . nu a Amarilis mi chce udělat opět radost . . . a dělá velikou
. . . a takto (viz níže foto) slaví své sedmé narozeniny naše milovaná Šmoulička - Jannet, která přinesla do naší rodiny mezi další 5 peruánských kousků mnoho nového, toho co jsme neznali, ukázku toho, jak smečka nechce nového člena,m asi cítí jak se od ní liší, jak se liší od sebe i ti nejbližší příbuzní. Jako štěňátko, byla úžasná, moc se snažila si nás získat, zamilovat si nás, asi z nás cítila, že jí hledáme stále nového pánička, pochodpila, že ji až tak nechceme jako šestého člena smečky, . . . . a tak nám ukázala, jak umí být i peruánský naháč svůj, jiný, svým způsobem samostatný, objevily se v ní vlohy předků lovců, velmi samostatných, přeživši v přírodě bez větších problémů, ukázala nám, že ona nás vlastně nepotřebuje, práce s ní není až taková zábava, jako s těmi našimi dalšími byla. Přesto, že je až tak moc svá, milujeme ji a nakonec jsme rádi, že ji máme, mnohému nás naučila, stále učí, práce s ní je sice náročná, ale nakonec se zadařilo . . . . . . už 7 roků spolu pracujeme a pomalu pomaličku se šplháme na špičku toho pomyslného ledovce, občas uklouzneme, ale znovu se vydrápeme a jdeme vpřed . . . . .
MILOVANÁ ŠMOULIČKO, MOC A MOC TI PŘEJEME HLAVNĚ ZDRAVÍ, TO MOC POTŘEBUJEŠ, PROTOŽE TOHO OSTATNÍHO MÁŠ DOSTATEK
. . a není vše jen krásné, včera dne 10.1.2019 odešla přes duhový most za svými předky Gajra Nort Brun, ve věku 11-ti roků, velmi náhle , žila se svými majiteli v Holansku, jejími rodiči byli Cínie Nort Brun (Cuzko) x Blacky Nort Brun
Ať je Ti už jen dobře holčičko . . . . . .
(26.12.2018)
. . . . . . . tak vánoce jsou pomalu za námi , chvíle pohody a poklidu končí, dětem pokračují prázdniny, . . . a některým těm našim milovaným čtyřnohým kamarádům začínají krušné chvilky , protože se blíží rok nový rok 2019 a jeho příchod je avizován velkými oslavami, loučením se s rokem končícím. Oslavné ohňostroje, rachejtle, dělbuchy a ještě nevím co dalšího, nedělá dobře některým z těch našich milovaných duší, jejich citlivý sluch moc trpí
U nás má problém s loučením se s rokem starým jenom Šmoulička, bohužel mnoho lidí se loučí s rokem starým nebo oslavuje i vánoční svátky velkými ohňostroji, asi jsou povolené, ale já bych je zakázala. tak třeba včera v 17.45 tří minutový ohňostroj bez jakéhokoliv varování cca 50m od nás a Šmoula se jala panikařit, ti další dva Blacky a Cuzko, jako by se nic nedělo, pobíhali, čuchali a Šmoula hledala, čekala , kdy se zase něco někde v okolí ozve, na štěstí nic, a tak jsme docela přežili, ovšem dnes ráno se vzpomínky v její hlavince zase vrátily a projít v okolí místa ohňostroje byl téměř nad lidské síly. Celou dobu se snažím ji chránit , na cvičáky před štědrým dnem jsme chodily jen dopoledne, 22.12. ve Šlapanicích "Sranda závod", raději jsme odešly dřív, v neděli 23.12. "hoopers" byl v pravé poledne, jen aby byl klid pro pejsany takové bláznivé šmoulíky . . . . . a teď tohle.
(1.1.2019)
Silvestrovské oslavy jsou za námi, tedy skoro, dnes ještě nějaké oficiální ohňostroje a pak už snad bude klid, ten ovšem nepotřebuji já, ale ti naši čtyřnožci,. I když jsou tací, kterým oslavy , kdy se míjí rok starý s rokem novým, nevadí, přesto jsou ve střehu a nemusí ohňostroje a petardy a dělbuchy mít na denním pořádku.
Nu a teď takové malé zamyšlení za tím, co se nám splnilo, co dobrého či špatného nás potkalo a že by i trocha předsevzetí? Co dobrého – no, to přece je naše Lima, je stále mezi námi, holčinka malinká sice nechodí, ale jeden by nevěřil jakou touhu má žít, jak umí všechno co potřebuje napovědět, o to bolestnější bude jednou loučení se s ní. Blacky, je stále čipera, v březnu jej napadl o dost větší pes, stále si nese s sebou respekt z velkých psů, sem tam se objeví nějaký ten zdravotní neduh, tak nějaké vitamíny, trocha rehabilitace, 15 je tu co nevidět, tak snad bude po mámě. Cuzko je na tom trochu hůř, zdraví už není to, co bývalo, snad to zvládneme. A to je to, co nás v minulém roce trochu dostalo , to s čím jsme nepočítali, nepřipustili si, že stáří i u těch čtyřnožců je neodmyslitelně tady a je nutné s ním počítat.
1.12.2018 - na tento den jsem přihlásila Šmouličku na intensivní noseworkový trénink opět do Přerovské Boudy, který vedla Anička , známe ji, je to naše trenérka. Ráno jsme vyjížděly krátce po 7-mé hodině, projížděly jsme zasněženým Brně a částečně zasněženou dálnicí, za Vyškovem sníh zmizel a cesta ubíhala podstatně rychleji, takže jsme v Přerově byly krátce po 8-mé hodině , zima byla velká, i v hale, kde samozřejmě není topení, ale je to lepší nežli venku, naše skupina tvořila 3pejsky a druhá skupina byla sze 4 pejsanů, většina z pejsků byla již pokročilá, takže trénink byl velmi zajímavý na různá hledání, v době mezi jednotlivými částmi jsem zatopila v autě, a trochu jsme se ohřály. trénink byl pro nás hodně přínosný, protože se se Šmouličkou připravujeme na NW-D2, trénujeme řady se vzorky a hlavně s rušivkami, které jsou například jídlo, pamlsky apod. Anička mi dala několik cenný rad, po 15 hodině jsme sedaly do auta a mířily směr Brno, krátce po 16 hodině jsme zaparkovaly na naší ulici, byly jsme unavené a spokojené, Šmoulička prospala cestu v autě, a doma hned zalehla, byla hodně prokřehlá, unavená. Mě čekala ještě příjemná večeře s rodinou.