Trocha zamyšlení za odcházejícím rokem 2018
(1.1.2019)
Silvestrovské oslavy jsou za námi, tedy skoro, dnes ještě nějaké oficiální ohňostroje a pak už snad bude klid, ten ovšem nepotřebuji já, ale ti naši čtyřnožci,. I když jsou tací, kterým oslavy , kdy se míjí rok starý s rokem novým, nevadí, přesto jsou ve střehu a nemusí ohňostroje a petardy a dělbuchy mít na denním pořádku.
Nu a teď takové malé zamyšlení za tím, co se nám splnilo, co dobrého či špatného nás potkalo a že by i trocha předsevzetí? Co dobrého – no, to přece je naše Lima, je stále mezi námi, holčinka malinká sice nechodí, ale jeden by nevěřil jakou touhu má žít, jak umí všechno co potřebuje napovědět, o to bolestnější bude jednou loučení se s ní. Blacky, je stále čipera, v březnu jej napadl o dost větší pes, stále si nese s sebou respekt z velkých psů, sem tam se objeví nějaký ten zdravotní neduh, tak nějaké vitamíny, trocha rehabilitace, 15 je tu co nevidět, tak snad bude po mámě. Cuzko je na tom trochu hůř, zdraví už není to, co bývalo, snad to zvládneme. A to je to, co nás v minulém roce trochu dostalo , to s čím jsme nepočítali, nepřipustili si, že stáří i u těch čtyřnožců je neodmyslitelně tady a je nutné s ním počítat.
