Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.

Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.

Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard  a  peruánského naháče velkého



Zúbožené lesy . . . . .a vysočina

 . . . . . . pořád ještě vstřebávám moji poslední návštěvu s pejsky na naší milované vysočině . . . . . na naši chaloupku na vysočině jezdím s pejsky často, bohužel jen sekat trávu, a upravit okolí a pak hned zase zpět, nějak není čas, o víkendu jsem vyjela s pejsky jen tak , tráva byla vysoká a sekal i soused, tak jsem vzala tu moji tankoidní, rovné plochy byly posekány hned, stráňky jem nechala, tráva nebyla až tak vysoká, chtěla jsem konečně s pejsky zopakovat alespoň malou vycházku okolím. . . . . . .  mnoho pokáceno, metry a metry kulatiny, na protějších stráníchpůvodně krásné zelené lesy dnes silně prokvetlé rzí, co všechno dokáže ten malý šílený brouček. . . .  a tak kde bylo pokáceno jen ořezané větve, hromady chrastí, vysoká kvetoucí tráva, nedá se tudy projít, jen Šmoulička stále číhala, kde by vběhla do lesa, kde by se znovu proběhla po stráních, tak trochu měla smůlu holčina, už jsme se vraceli a najednou přeběhla cestu veverka, a to Šmoulička ožila a frrr za ní, někdo kvikl,  že by Šmoula chytila veverku, a tu vidím na stráni mezi stromy a polámanými haluzemi Šmoulu koukající vzhůru na stromy, jako by někoho či něco hledala, zapískala jsem, no a Šmoula pochopila, jen Buh ví, kde je veverce konec a tak zklamaná prolezla a proskákala klestím k nám dolů na cestu, Blacky a Cuzko běhali jen po cestě, jen podle čichu hledali možná zajíc,e možná i vysokou, která o prázdninách se v krátce po obědě klidně pásla pod naší chaloupkou.

 Když jsem tu spoušť viděla přemýšlela jsem jak se tady pohybují houbaři, taky jsme chodili, v tom klestí určitě rostou, jen se tam nějak dostat, tak jsme se pomalu vrátili k autu nasedli a odjížděli zpět do té naší upravené civilizace  . . . . . . .

 

na fotce - to býval posed . . . . .                                                                                                                                             a hromady klestí . . . . .

 

 

. . . další prodloužený víkend s noseworkem

(5.-8.9.2019) Dlouho očekávaný prodloužený víkend v Královici v Bílých Karpatech je úspěšně za námi.  Jely jsme se Šmoulinkou konečně pořádně potrénovat, léto totiž naší Šmoule až tak nesvědčí, nevím jak ostatním peruánům, ale té naší smečce více vyhovuje jaro, podzim i zima je snesitelnější nežli horké letní dny, kdy hrozí bouřky, před nimi obtěžuje nepříjemný hmyz, vosy a pod.  . . . . . . . .  a právě přesně takové počasí nás zastihlo v Přeloučí na intenzivce. Pravdou je, že Královec je položen mnohem výš, a také teploty jsou nižší. Počátek září fakt ideální, nebylo ani horko , moc nepršelo, tedy až v neděli, ale to nám k naší práci nevadilo.  
* * Sešlo ve nás 14 týmů a dvě trenérky - Julka a Anička, která víkendovku organizovala, tréninky byly 2 x denně v pátek dopoledne s Aničkou a odpoledne s Julkou a druhá skupinka obráceně, v sobotu si to trenérky přehodily, nu a neděle byla na zkoušky pro ty co měli zájem, . . . . my měly ještě trénik s Aničkou a to urbany, Šmoulička trénuje na vyšší zkoušky a po promarněném létě je nutné přidat, abychom ještě letos něco zvládly.  

* * My vyjely ve čtvrtek odpoledne a vzaly s sebou naše dva stařečky Cuzko a Blackyho, a taky cestou přebraly Mílu s Laylou,  cesta byla pohodová, navigace spolehlivá a tak jsme na Královci byly okolo 17.00 hodiny, ubytovaly se a čekaly na ostatní, kteří se postupně sjížděli. Po večeři byl stanoven program na příští dny,  a ráno jsme začaly s tréninkem, Šmoulička byla jako vyměněná,  ve všech terénech pracovala s přehledem klidně, tak jsem si její práci přestavovala, hodně jsme trénovaly rozlišovačky - řady, kde má Šmoulička už vyšší zkoušky.  Terény na trénovaní přírody zde byly úžasné, a také urbany byly super.  tak tentokráte mě i mrzelo, že jsem ji nepřihlásila na jedničkové urbany.  ale nevadí v neděli si všechno ještě zopakovala, a čím víc natrénováno, tím pro ni líp.

Číst dál...

Prázdniny se přehouply do druhé poloviny

* * 3.8.2019 * * Prázdniny se přehouply do druhé poloviny, se Šmouličkou zatím neděláme vůbec nic, počasí je střídavě oblačno -  dva , tři dny vedro, a pak zase bouřlivo, a to právě Šmoulička vůbec nemusí,  bouřku či změnu počasí k pršení cítí na 100 honů, může dělat spolehlivou předpověď, je celá nesvá, odmítá pracovat, odmítá se soustředit na cokoliv jiného než-li na bouřku nebo blížící se déšť, žádný pamlsek jí není dost dobrý. Zato Blacky s Cuzko běhají okolo mě a mají jedinou starost - něco dobrého na zub.

* * A taky chodíme každý týden - spíš jak to jde na rehabilitaci, protože naše Markétka, tj. naše "rehabilitátorka" jezdí také po táborech a víkendovkách a napravuje i jiné pejsky a to právě tam. Cuzko se hydroterapie moc líbí, nemá s ní problém, ví, že na vodním běžícím páse dostane dobrůtku a za něco dobrého je ochotna  udělat cokoliv, Blackymu se cvičení až tolik nelíbí, no vydrží to. Taky chodíme na večerní venčení do parku, ale tam skoro nikdo není, asi všichni naši známí pejskové se svými páničky  opustili Brno.

* * Nu a já občas hlídám mého maličkého vnoučka, protože ten větší se toulá a užívá si prázdnin, tak třeba teď se svým tátou sjíždí vodu někde u Č. Krumlova.

* * Příští týden to bude už lepší máme dva tréninky NW, a taky se Šmoulinkou děláme trochu něco pro OB, abychom mohli zase na nějakou tu zkoušku.
* * Tak si taky užívejte prázdniny a my se Vám s pejsky zase ozveme

 na fotkách je  Kryštof, příprava na plavbu                                                                                     Alánek jak včera krásně spinkal.

 

PŘELOUČ * prodloužený víkend 15.-18.8.2019od

* * *  Prázdniny se pomalým krokem blíží ke svému konci,  a tak jeden prodloužený víkem noseworku se Šmouličkou jsme přeci jen daly, i když  jsem si celou práci Šmouličky představovala úplně ale úplně jinak. Trénik byl naplánován Kristýnkou D. v Přeloučí a jeho kouzelném okolí. . . . . Jak jsem vás již informovala, tak jsme se Šmoulinkou nedělaly vůbec nic, no tedy občas si ráno čuchneme, v malé parčíku u pošty, tam mám založené staré vzorky v lavičkách, borovicích a tak i pohozené v trávě, a taky občas uděláme revíry, ty má Šmoulinka moc ráda.

* * *  a tak jsme 15.8.2019 vyrazily po obědě směr Přelouč, ubytování jsme měly zajištěné v Jankovicích - Seníku *  Hospůdka na mlýně, takový malý penzion, trénink načínal až v 17.00, my se ubytovaly, pokoj se sprchou + WC, dalo by se říct, že super, jen jsem se nějak nemohla zbavit pocitu, že si právě odtud odvezu něco nepatřičného, ne že by byl špinavý, ale úplnou čistotou neoplýval. První trénink byl v lese, Šmoulička pracovala slušně, Kristýna mi poradila jak na mravence, a tak to šlo.  druhý den dopoledne náměstí v Přeloučí, tam to Šmoula už zná, bohužel pršelo, no pro Šmoulu zatím hledání dobré, bohužel při posledním hledání řemeslníci začali sundávat lešení a ona si to spojila s bouřkou a konec práce. Odpoledne bouřka , kterou  Šmoula se svými "věšteckými schopnostmi" čekala stejně jako  vodu, skutečně přišla, Šmoula se rozhodla pro auto, které bylo na náměstí a my byly v parku.  Sobota byla volná až do 17.00 hodiny, kdy měla být voda a pak noční "bojovka". Tak to se pro změnu Šmule zanítily folikuly, a tak místo výletu jsme jezdily po lékárnách a hledaly nějaký ten obvaz, protože právě ten jsem s sebou nevezla.  Z důvodu ne příliš čistého Labe jsme dělaly zahrabané vzorky a urbany u aut, nejdřív dobré, ale po hodině práce Šmoula nasála a přestala pracovat, voda a bouřky se blížily.  Poslední hledání za nic nestálo, Bojovku jsme raději vypustily.  Neděle  - kousek od Seníku, v lese byly řady a opět i když počasí mělo být super, se blížila bouřka, a tak ruce nestály za nic,  hodně jsem ji do práce tlačila, až jsem měla strach, abych ji tu její čuchací lásku nevzala. Dohodly jsme se s Kristýnou, že bude v autě.a s prací končí. No pak jsem ji přeci jen vytáhla a květináče dala na první průchod super.   Šla znovu do auta, bohužel jsem ji vytáhla trochu dřív, a smůla objevila se vosa, zapomněla jsem na repelent, postříkání přišlo hold pozdě i když se nakonec chytla a jala se pracovat, bohužel až na druhý průchod. 

* * *  před 13-tou hodinou jsme sbaleny sedly do auta jely směr Brno.  přijela jsem se smíšenými pocity, protože jsem si myslela, že už vím jak se Šmouličkou zacházet,  . . . a  ne , pořád mě hodně překvapuje, ale i já sama sebe, když prostě vidím jak se začíná chovat muse tomu předejít za každou cenu, a žádný stud a ohledy. . . . . . Jinak bylo to super, Lenka i ostatní holky byly moc fajn, Kristýna měla pro Šmouličku a hlavně pro mě velké pochopení, byla jsem moc smutná, moc smutná hlavně z toho, že jsem pochopila, že tohle nikdy nebude za námi, že se to s námi potáhne celý Šmoulinčin život a já to musím pojmout jako součást i mého života . Jinak krásné, a pro mě hodně ale opravdu hodně přínosné. 

Číst dál...

Náše putování až k Baltskému moři 18.7.- 23.7.2019

25.7.2019 * * Prázdniny pomalu ubíhají, Blackyho stav se zlepšil, léky, vitamíny i rehabilitace pomalu zabírají, Blacky začíná běhat jako dřív, i když si mě víc hlídá, nevzdaluje se,, ihned se vrací a poslouchá téměř na slovo. Tak už nic nebránilo nechat jej i s Cuzko na starost manželovi a jet s Gretkou a její dcerkou Emmou na dlouho plánovaný výlet či putování po severní části Německa. . . . .
Marita, majitelka krycího psa Manchada pravidelně už mnoho let pořádá okolo 20.července sraz naháčů, a na tento sraz pozvala i Gretku  s Emkou, pejsky Johankou a Belou a taky mě se Šmouličkou.  Cestu naplánovala Gretka, za což jsem jí velice vděčná a tak jsme vyjely ve čtvrtek ráno, na štěstí D1, docela jela, a horší to bylo za Prahou směr Ústí n/L. tam jsme se hodně zdržely a  naše putování Českým Švýcarskem dostalo trhlinu, tak jsme se snažily alespoň autem projet, něco se zadařilo,  v Hřensku jsme přespaly. . . . . .  V pátek pokračovaly směr Německo, navštívily museum Karla Maye, bylo to velmi zajímavé a taky proč ně ? kdo by neznal úžasné Mayovky? . . . . . . nu a pokračovaly směr sever, do Berlína to bylo jen 220km, a pak to začalo, dálnice se bohužel i v Německu opravují  a k tomu ještě pátek a všichni z Berlína odjížděli na sever k moři, stejně jako my, a tak cesta trvala o téměř 2 hodiny déle, nežli jsme předpokládaly a tak jsme nejdřív jeli navštívit Maritu a její přátele a hlavně majitele štěňátek po našem odchovu  Johance, která je ve vlastnictví Gretky, vlastně již téměř dvouletá štěňata byla krásná, mohutná, první den jsme viděly Bojara a Barnabiho, který žije se svým otcem Manchadem  u Marity. . . . . . dost pozdě jsme se jely ubytovat, bylo to velmi pěkné bydlení,   Druhý den jsme po snídani se vydaly na tzv. trhy, kde probíhaly rytířské slalvnosti, tady měla Šmoulička měla trochu problém, malý chlapec šermoval dřevěným mečem a  Šmoula se jej bála, ale všechno napravil výstup na rozhlednu, množství schodů odpočívadel, a černé myšlenky byly fuč.  . . .  nu a odpoledne po 15 hodině jsme jely opět k Maritě na její chalupu s obrovskou zahradou, kde tentokrát bylo mnohem víc návštěvníků s mnoha dalšími pejsky, tedy hlavně s číňánky, také  přijela další dcera Johanky vlastně dvě, osrstěná Bea(Lima) a nahá Bona (Nana) se kterou její panička pracuje, používá ji ke zvýšení motivace  a sebevědomí budoucích manažerů. Naše tři fenky Johanka, Bela a Šmoulička opět zapadly do smečky bez jakýchkoliv problémů,  okolo 21 hodiny jsme jely pěkně unavené na náš hotel, pejsani vytuhli už v autě.  a byla tu neděle . . . . .  
ráno jsme dopět jely k Maritě hlavně se rozloučit, pejsků trochu ubylo i my odjely, tentokrát do záchytné stanice pro medvědy, bylo to něco úžasného, velké množství medvědů, kteří zde stráví v úžasných podmínkách sklonek svého života, bylo zde také mnoho zastavení pro děti, a ty to super využívaly. vycházka medvědím parkem byla úžasná, pejskům a nejen našim se moc líbila. Nu a odtud jsme jely do Plau am See, k jezeru,  kde jsou obrovské promenády, a my příšly v

Číst dál...