. . . už zase něco děláme, zase trénujeme
(3.2.2019) . . . . a už jsme začaly trénovat a hned noseworkem . . . . . . a když jsme se chystaly, tak jsem zjistila, že jsme zapomněly někde 2 činky na OB a dvě misky, se kterými děláme směrový aport . . . . . tak, snad to bylo 5.ledna ve Šlapanicích. Strach, že budu muset shánět nové činky, byl velký, na štěstí mi někdo položil jak obě činky, tak i misky na místo, kam si odkládám batůžek. Když jsem přišla v sobotu na cvičák, jen jsem zářila. . . . . . . . Veliké poděkování tomu, kdo je našel a schoval.
13.1.2019 jsme s Blackym navštívili Hanáckou výstavu, Blacky byl super, se všemi se zdravil, neměl žádný problém a nikdo nevěřil, že mu bude za pár týdnů už 15 roků. Prošli jsme i stánky s pamlsky a věcmi pro pejsánky. Bylo nám spolu dobře. Nu a tento svůj super den si vynahradit tím, že se jeden den ztratil. Na štěstí to svoje okolí zná, a zdá se, že ani nebyl vystrašený.
Jak se to stalo? šel na vodítku, to on nechodí, na jednom roku jsem jej pustila a on si řekl, že mi ukáže, večer po 18-té hodině vzal do zajičích, stopa po háravce byla silnější, a mě se zklamala píšťalka, pak mobil. Blackyho pobíhajícího na roku naší ulice našel syn a Blackyho doslova nahnal domů, tak silá byla ta háravka. No, chlape máš útrum, večer na vodítku a hotovo . . .
29.1. první letošní trénink noseworku, a Šmoulička super, i když bylo 10 cm sněhu, Šmoula všechno našla a fakt byla dobrá, o něco horší byl trénink na OB, kde se jí moc nechtělo do toho studeného sednout. Nu a tak Romana procvička s námi chůzi, odložení do stoje, kužel, směrové aporty, přeskok . . . . . nu a spokojenost z mé strany.
2.2.2019 byl DUO CACIB, a my nejdřív do Šlapek, kde bylo vody a vody, tak jsme to vzdaly a před 12-tou jely na DUO CACIB, kde jsme zastihly vystavování naháčů jak mexických tak peruánů. Bohužel Šmouličce se příchodem na výstavište rozjela alergie a hodně silně, snad to bylo ze stresu z tolika pejsků, snad z obrovského neznámého prostoru nebo z pachu mnoha pejsků, čert ví, ale bylo to šílené, stálá nudle u nosu a k tomu ještě jazyk, přesto se několika lidem líbila a dokonce se u ní zastavili, a proč ne, vždyť ona je krásná, když zapomene vystrčit jazyk, mnoho lidí od naháčů na ni koukalo, hlavně se mě jistě divilo, že s ní takovou s jazykem jdu na výstavu, pomluvy měly zelenou, ale mě je to jedno, já se za ni nemám proč stydět, kdyby ti úžasní uměli jen polovinu toho, co umí Šmoula, bylo by s jejich majiteli úplně k nevydržení. Na výstavě byla Šmoulička poslušná, čekala, i když kruh byl úplně prázdný. Čekala na mě a můj povel k odchodu.
.