Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.

Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.

Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard  a  peruánského naháče velkého



8.7.2018 opět coursing-trénink

8.7.2018 - přihlásila jsem naši Šmouličku po dlouhé době opět na coursing - trénink,  běhání potřebuje Šmoulička jako koza drbání. U Šmouličky se objevila falešná březost, na kterou nikdy netrpěla, má cca 2 měsíce po hárání a vše bylo v pořádku a minulý týden začala hrabat,  dělat si hnízdečko, jako by porodila. No, hned jsem nasadila homeopatika několikrát denně, začaly jsme aportovat také několikrát denně,  snížila jsem dávku krmení, a přidala coursing, protože jiná možnost aktivního pohybu v současné době není, všechny tréninky samozřejmě s počátkem prázdnin skončily, žádného mlaďocha, který by se Šmoulou běhal nemám. No, už včera to vypadlo uspokojivě, zadařilo se zastavit laktaci a taky ty hlouposti se štěňátky dostat z hlavy. Dnešní běhání a byla opravdu dobrá,  tak snad už dobré . . . ale běhání zatím nenecháme, bude to naše prázdninová aktivita.

 . . . . . . první běh běžela sama, a pěkné, jak říkal i Milan. Na druhý běh mi doporučila Adélka staforda, ale nabídla se mi paní s basendžíky, a to opravdu nebyl dobrý nápad,  běžely krásně Šmoula se moc snažila, až mě překvapilo, že je o tolik rychlejší, basendžice si však ke konci nadběhla a se Šmouličkou měly srážku, , ale ustály to, i když těch pár metrů doběhla dřív basendží, protože Šmoula měla přeci jen trošku tvrdčí pád, nu a basendží samozřejmě ke střapci  Šmoulu nepustila a vrčela a vrčela , docela i vyjížděla , ale Šmoula to ustála. No, jen nevím, co by se stalo příště . . . . .  takže Šmoula s jakýmkoliv vrčícím psem doběhala. . . . . . . no, měla jsem dát na radu Adélky a domluvit si stafordku.

                                                                                                                                                                                                     sparring partner basendží      

                                                                                             

Brno Revival a Slovanská epopej na BVV

(23.-24.6.2018¨) Tento víkend nám začínal pracovně v sobotu jsme jeli na chalupu na vysočinu, kde jsme vlastně v tomto roce ještě nebyli a jel s nám i syn Radek, protože práce bylo a bylo y bylo. Tráva i když nepršelo rostla a roostla, takže vlastně celý den jen sekání a řezání a sekání, . Snad poprvé se pejsani vyběhali jen dopoledne při příjezdu, asi jim to stačilo a k tomu ještě docela zima, tak nechtěli ani na další podvečerní vycházku, nejvíc si celý den užívali Lima, která šmejdila a  šmejdila,  užívala si krásnou posekanou travičku, dokonce se i skutálela ze schodu, zapomněla, že není žádná mladice a V nhody bez mé pomoci nedá  . . . . . .  a dala. byla teple oblečená, takže proč ne. Práce bylo tolik, abychom mohli v létě opět sem na místa kde to pejsci tolik milují, že jsem ani nefotila.

V neděli jsme se po dlouhé době s manželem vypravili na Brno Revival,, festival rychlostí mezi pavilony, jednalo se o závod historických vozidel, a bylo se na co koukat, a manžel i když měl velké výhrady k pořadatelům stačil sledovat pořadí a opravdu jej to chytlo.  prošli jsme i depem, kde byly stroje  patřícím velikým milovníkům historických vozidel.

Nu a závěrem jsme zašli zkouknout Muchovu  Slovanskou epopej, která se zde na BVV v pavilonu V vystavuje až do prosince tohoto roku.   Vystavuje se zde pouze 9 pláten z 20.ti ale také velké množství Muchových plakátů , bohužel se zde nesmí fotil, ale to mě až tolik nevadilo. Chtěli jsme i na pejsky, ale bohužel rozmístění 4 akcí, které se tento víkend na BVV pořádaly bylo příšerné, a tak tentokrát  se šlo  oběd do jedné z Brněnských restaurací na zahrádce, protože manžel má problém s kouřením.  Velmi příjemný víkend.

pár foteček: na první jsou historické stroje, . . . .                                       . . . . . . . . . . .  a na druhé závod a zrovna jezdec č. l a vítěz soutěže

Dnes na cvičáku ve Šlapanicích

(26.5.2018) Dnes naší Cuzkou a Šmoulinkou na cvičáku, babička Cuzko si po delší době fakt užívala, a její poslušnost byla ta tam.

Červnový letní tábor u Písku

(3.6.-8.6.2018Nová louka)

V neděli 3. 6 jsem odjížděla s mými dvěma  cestovatelskými holčinkami směr Písek.  Strach z parkování na  D1 mě nutil být stále ve střehu a docela se vyplatilo, jen malý problém a to sjetí na exitu 90 se mi nepodařilo, neboť milí silničáři to mají udělané rafinované a kdo neví , že Humpolec je exit 90 jako já, tak se drží v levém pruhu a sjede na exitu Želiv.  Milovaná navigace,  moc jsem si nezajela směrem na Tábor, tak max 10km. Jinak cesta super, navigace mě vedla dobře a já po svých zkušenostech ještě měla vypsána všechna větší městečka  a tak jsme byly v 17.00 hodin na místě, pěkné ubytování v chatkách.  Holky Šmoulička s Limuškou, která nás všude doprovází, se docela rychle zabydlely, v půl 7-mé jsem utíkala na večeři a pak pejsanům taky něco k snědku.

V pondělí jsme začaly cvičit, byla jsem ve skupině u Aničky M. Dopoledne jsme dělaly přírodu, hledání vzorků mezi stromy v lese, po obědě jsme všichni dělali rozlišovačky neboli řady. Počasí nám přálo a tak super. . . . . .  V úterý byly zkoušky a my se Šmouličkou opět neudělaly, tentokráte řady podle nového zkušebního řádu,  tj. 4 vzorky ve 3. řadách.  Ruce a květináče zvládla Šmoulička na výbornou, fakt super,  ovšem u batohů, kde nám chyběl už pouze 1 vzorek, jsme obě  blbly. Hold panička neumí počítat do 3, protože podle nového ZŘ, může pes projít pouze 3x okolo vzorku a při třetím projítí okolo vzorku jej musí označit, jinak se diskne a právě toto se nám stalo osudným, neboť jsem přestala počítat. při druhém projití mi velmi dobře dala najevo, kde vzorek je, jen jej přesvědčivě neoznačila jako v řadách před tím, říkala jsem si ještě jednou a už jsme jej minuly . . . . . .  Moc mě to mrzelo, ta moje šílená nerozhodnost. . . . . . . . . 

No a odpoledne jsme, naše skupinka s Aničkou. šly  na vodu k rybníku - stojatou, Šmoulička dobré, chvilku hledala, chvili jí trvalo než zapnula, ale u ostatních to nebylo jiné, nové prostředí a děti - škola v přírodě . . . . . pak ještě zavazadla společně . . . . . Všichni . . . .   po hledání jsem vzala Limu na kočárek a jely i se Šmouličkou okolo rybníka, který patří k areálu a je pouze na koupání, házela jsem Šmoule  klacky do vody a ta je nosila, Limuška si užívala kočárku a jen všechno sledovala.

. . . . . a už tu byla středa, dopoledne s Aničkou tekoucí voda, Šmoulička měla problém s kopřivami, ale nakonec jsem ji do potoka šupla a 3 vzorky našla  hned, ale ten 4-tý ponořený opět ve vodě jí dal fakt zabrat. Voda pach unášela o kousek dál, nechápala jsem, až Anička nám všem za pomocí mléka ukázala jak ten pach vlastně jde. Vůbec nic jednoduchého. odpoledne na přání druhé skupiny jsme se přehodily a my šly k Julce B.  a ta druhá skupina k Aničce.  Jely jsme na Urbany do kravína v další vesnici,  první Urbany nebyly nic lehkého,, nakonec to Šmoulička dala téměř na jedničku, a druhé hledání už super.  Musíme víc potrénovat zamrznutí a zalehnutí

Čtvrtek  s Julkou a příroda, hledání v lese, zkoušely jsme i zahrabaný vzorek, a ten byl problém. musíme jej trénovat, trénovat a trénovat Odpoledne opět řady ale jinak, Šmoulička ve 24 rukách našla a hned a super. Přesto trénovat a trénovat a trénovat.

Číst dál...

Zvláštní den 18.5.2018 . . . . . .

Tak Blacky  slaví narozeniny,  úžasné 14-té narozeniny . . . . . . . . . .

(18.5.2018) Hned po obědě nám sraz s holkami na Kešku č. 5 , která má místo v lesích za areálem Riviéra, je to pro nás trochu náročné,   ale nakonec jsme to daly a já mám velikou radost, Šmouličce se dařilo, i jako první hledající našla hned, jde o takový malý trénink před sobotním hledání na Seči, kde jsou závěrečné zkoušky instruktorů noseworku.  Vše připravené, abych mohla brzy ráno odjet, protože D1 je nevyzpytatelná.

Chvili před 16-tou u Anthroposu sedáme se Šmouličkou  do auta a volá mi manžel, že s naší stařičkou Limou je to velice špatné, abych pokud to půjde, jela domů. A tak jedu, téměř 16-ti letá Lima sice reaguje na náš příchod, ale nemůže se zvednout, postavit se nožky. chci ji vzít do náručí tak jako před tím již mnohokrát, je to takový náš rituál, , Lima nechce mrská s sebou, že by mi vypadla. pokládám ji na místečko, po hodině zkouším znovu a stejné,  ihned volám Kristýnce, že nemohou v sobotu odjet, že nemůžu nechat Limu doma, je na mě závislá,  potřebuje mě, tohle by manžel nezvládl . Vůbec jsem nevěděla co dělat.  Necháme ji spát, snad se to trošku zlepší, po sedmé večerní se Lima budí a chce jít venčit, tak ji odnáším ven,  nepostaví se, nožky ji neposlouchají  vůbec, ale svoji potřebu venku udělá s mojí pomocí. nejí jen pije. byla to taková menší mozková příhoda. Prostě uvidíme ráno, v noci se asi chtěla postavit a spadla, hned ji běžím postavit, vynést ven, ale nejde to padá a padá, ráno ji nesu opět vyvenčit, jde to ale špatně, jemně natírám olejem celé tělo, má velmi suchou kůži. jemně , jemně vtírám olej do pokožky, okolo 10-té odjíždím nakupovat. po chvíli mi volá manžel, Lima si stoupla, vynesl ji vyvenčit a zase na dvorku stála, jsem š´tastná, ale vyhráno nemáme, okolo poledne přijíždím a dovídám se, Lima pomaličku došla na zahradu na travičku a lehla si tam, muž ji pochvíli odnesl domů, přicházím , Lima mě chce jít pozdravím ale postavení jí nejde, je hodně unavená, ale nesmírně šťastná, že jsem doma, chovám ji, pokládám na místečko a zase za chvíli chovám, je to jediné, co pro ni můžu udělat.   Snad ještě pár dní tu bude.  . . . . . . . Vím, stáří je neúprosné, ale nechceme si to pořád připustit . . . . . . . . . .