Přelouč a nosework , staré vzorky * 27.10.2018

Tentokráte Šmoulinka a nosework

 . . . tak něco z našeho tréninku hledání starých vzorků v Přelouči, kde jsme byly 27.10.2018 a s sebou jsme braly i Jiřinku s Isulkou.   Ne, že bychom celou dobu nic se Šmouličkou nedělala, pravidelně chodím na tréninky OB, kde se začínáme připravovat na OB-2, protože tvrdím, že pokud chci se psem dělat zkoušky třeba základní musí být připraven na zkoušku minimálně o 1.třídu vyšší. Pak to vyjde.  Taky pravidelně chodíme běhat Hoopers a taky děláme Šmoulinčinu  nej .. . . disciplínu a tou je nosework.  prostě pachové práce, třeba i stopu miluje.

. . . .nu a tak jsme se rozhodly, že zajedem na vypsaný trénink do Přelouče k Kristýnce, a my už tam jednou byly a moc se mám to líbilo.  Takovéto výjezdové tréninky jsou velmi užitečné, protože se člověk doví opět něco nového a hlavně Šmoulička se přestane spoléhat na naši Aničku a je nucena pracovat samostatně až do konce, ano to se jí tentokráte podařilo, založené vzorky v kanále někde u zdi , pod vraty a pod, to pro ni byla malina  Dvě  minutky se seznamovala s okolím a pak šla rovnou na to. ovšem Kristýnka jako by věděla,  že tohle je pro Šmoulu jednoduché, tak dala taky něco náročnějšího,  a to vzorek schovaný v lavičkách, nebo přístřešek s nákupními košíky (OD Tesco), ty tam na štěstí moc nebyly.  . . . . .ano je to prostor hodně vzdušný hodně foukavý,, hlavně zem a pak nic a pak deska lavičky  totéž s nákupními košíky všude fouká , vzorek založený před 14 dny, deštivé a foukavé počasí,  tak tohle byla výzva,  nejsem zvyklá Šmoulince pomáhat naváděním, ona pracuje samostatně, ale u laviček, když chvilku hledala, jsem tenhle způsob zkusila,  Kristýnka nám kapku pomohla tím, že mi řekla kam mám Šmouličku směřovat, a vyšlo to, našla. To bylo radosti, nejhorší byl přístřešek,  taky mám nakonec poradila, na které straně bude lepší se držet, a tak postupně kousek po kousku Šmoulička prohledávat, a našla, našla sama. Je to hodně náročně a chce tato práce hodně a hodně tréninku a taky nám konečně začnou chodit úkoly z Noseworkových inspirací a tak máme do budoucna na čem pracovat. Z její práce má nějakou fotku Kristýnka, a tak alespoň z našeho prvního hledání fotka na Masarykově nám.

pořád krásný, i když už dosti chladný podzim . . .

(30.9.2018)

Pořád se u nás něco děje, a když nejsme se Šmoulinkou na cvičáku tak s těmi ostatními jdeme někam ven a právě te´d, když je super sluníčko i když ne moc teplo,  . . . a tak jsme ve čtvrtek zašli opět k řece Svitavě po Černovickém nábřeží, a bylo to krásné  . . potkali jsme mnoho pejsků spíš větší a s těmi má Blacky v posledních měsících trochu problém, ne že by se panicky bál ale jak uvidí takového pejska tak jde za mnou a drží se při mě,  a taky podzimní balony , jen kačeny chyběly  . . v pátek si se mnou udělali brigágu ve Šlapanicích na cvičáku byli jsme tam sami a tak si to užívali, včera opět cvičák jen se ŠMOULIČKOU . . .

Naše babička Lima - Flor de Canela Delfino Can

(13.10.2018)
. . . . . . už dlouho jsem nic nepsala o těch našich staroušcích,  no hlavně o Limušce,  která se pořád drží, všechno ji zajímá, užívá  si nás - tedy manžela i mě, doslova nás vydírá a to hlavně mě, protože se občas nemůžu koukat na problém se vstáváním a taky s chůzí, začaly jsme opět chodit na rehabilitaci nožek do jiného rehabilitačního psího centra, chodím sem  s Blackym,  potřebuje jednou týdně odborně promasírovat celé tělíčko,   a já denně masíruji krček a cvičíme s hlavičkou, protože stáři je tu a stejně jako lidem,  tak i pejskům tuhnou svaly a Blacky začíná mít problém právě s krčními svaly. I když šmejdí běhá jak vítr, tato péče pro něj je nezbytná. S Limuškou jsme chodily masírovat nožky pravidelně téměř 1,5 roku  1x týdně. V srpnu mi to časově nevycházelo nu a to všechno postupně začalo tuhnout a projevovat se  na její chůzi, a tak jsme opět začaly, pracovnice ji důkladně procvičila, no a my doma jen trošku masírujeme nožky  a zádové svaly. Limuška si dojde kam potřebuje, dojde se vyvenčit, hlavně ale si  hlídá misku, aby se náhodou nestalo, že na ni nezbyde.  I když je stará, tak jí to pořád pálí, a dovede vymyslet nevymyslitelné a to hlavně, když mě uvidí, protože ona velmi dobře ví, že ji nenechám nikde dlouho  stát nebo náhodou nepohodlně ležet. Je to ovšem chyba, a tak trénuji svoji odolnost Pořád miluje návštěvy a jde je vítat, , vždycky se postaví právě tam, kde nejvíc zavazí , hold má to vymakaný . . . . . . a co na Cusinka? ráda lehá na cizím pelíšku, vždycky právě tam je jí nejlíp, a protože máme i volné,  tak je v noci všechny vystřídá. Pořád nevím, co jí bolí, že nemůže řádně spát . . . . . určitě máte podobné ne-li stejné zážitky se svými miláčky, se svými staroušky

A te´d z dnešního poledne  jedna Limuška na novém huňantém pelíšku . . . . .

Šmoulinka a její sporty nosework, obedience, coursing a teď i hoopers

Šmoulinka a hoopers

. . . nějak po vánocích jsem objevila nový sport Hoopers pro nás starší, přišel k nám opět z USA, v červenci jsem jela na intenzivku do Opavy k Báře, abych pochopila o co vlastně jde a hlavně, zda to Šmoulici bude bavit a baví. už už jsem si myslela, že budu muset tak 1x měsíčně právě do Opavy, ale našla jsem i v Brně tréninky  na Ostrově. Ostrov je taková moje srdeční záležitost, i když jsem tam opravdu mnoho let nebyla a byla jsem hodně a hodně nervózní, když jsem  po tak dlouhé době přicházela. Znala jsem jen majitelku a k mému překvapení Hoopers na Ostrově trénuje Hanka F., se kterou se znám a také mnoho roků, potkávaly jsme se na táborech ve Svojanově. No jak je ten svět malý . . . . . . a tak jsme se Šmoulinkou začaly, vlastně jsme naskočily do jedoucího vlaku, protože všichni zájemci o Hoopers nejdříve dělaly agility, a na dosti vysoké úrovni, Šmoulinka agi trénovala pouze na jednom a vlastně mém posledním táboře právě ve Svojanově.  Samozřejmě že zná překážky, ví co je to zóna, kladina, a hlavně tunel.  Jak jsem už tady někde psala ze čtverce cca 3m2 vede psovod psa, čtyřmi různými překážkami. Šmoula pochopila rychle o co jde, s tunelem problém nemá s obíhání barelů ataké, podbíhání překážek začíná chápat, ona má vlastně problém se mnou, Šmoula je pes, který musí mít pocit, že pracuje naprosto samostatně, což je právě při pachových pracích, ale i právě tady, a to tím, že je ode mně značné vzdálená a jen pohybem ruky a pohybem těla je vedena.  Nu a protože jsme opravdu naskočily do rychle  jedoucího vlaku, a chtěly bychom tam zůstat, tak se musíme snažit a právě já musím pochopit, že Šmoule stačí, abych byla dál od ní, že ona zvládne to, co po ní chci, ti všichni se kterými běháme a které se snažíme doběhnou jsou staří bardové, znalí, chytří , prostě úžasní, a já doufám, že Šmoulinka bude taky taková, bude mě poslouchat právě na dálku . . . . . . . . . foto je jen ilustrační, příště alespoň parkůr jak vypadá  u hoopers. . . ..