Týdenní vycvik Zbraslav
FLOR de CANELA DELFINO CAN (Lima)
oslavila dne 27.07.2016 již 14 roků
Milá Limuško, přejeme Ti stále zdraví, a sobě přejeme, abys s námi mohla ještě dlouho a dlouho jezdit a dělat společnost té naší nejmladší.
Ano, naše Limuška, máma 12-ti dětí oslavila ve středu 27.7.2016 velké 14-té narozeniny a týden strávila s námi, tedy s Inkou (14,5 roků), Šmoulinkou (4roky) a se mnou, v KK Zbraslav na výcvikovém táboře, kde jsme trénovali pachové práce, kterými se Šmoulinka už od podzimu zabývá, a protože je to taková senzitivní povaha, tak právě samostatná práce, kterou pachové práce představují, je pro ni to nejlepší.
Na Zbraslav se nás v pondělí ráno sjelo 13 psovodů 2 vedoucí cca s 22 psy, ne všemi cvičícími, polovina přijela právě na pachové práce a druhá polovina měla socializační zaměření s hrami. Hned dopoledne po příjezdu jsme měli první trénink. KK Zbraslav má krásný cvičící areál i s ubytováním, pěkné okolí, vhodné právě pro druhy našeho výcviku, pracovalo se jedna radost. Se Šmoulinkou se věnujeme noseworku a dalším pachovým pracem, tyto intenzivní tréninky byly zaměřeny právě na nowework.
Pondělí proběhno super, v úterý odpoledne však měla Šmoulinka krizi, protože v sousedním areálu patřícímu MSKS, byl kurz obran, a práskání biče Šmoula zrovna nemusí a do toho řvalo snad 30 NO či jiných služebních plemen, nu a odpoledne se ještě přihnala bouřka se svým hromobitím, které sice běžně neřeší, ale ve spojitosti s bičem to bylo už silné kaféé. A tak se rozhodla , že cvičit nebude, na cvičišti sice zůstala, ale s prací to bylo špatně, ve středu dopoledně jsme měli práci v lese a ušli několik km, což Šmoule dokonale vyhovovalo, pracovala super, běhala na volno s ostatními pejsany. Při příchodu do určité vzdálenosti od areálu sedla, zaštěkala a chtěla vodítko, odpoledne strávili všichni cvičící pejskové na pokojích, Šmoulice zůstala na pokoji i s Inkou a Limou, které naprosto nic neřešily, jen běhaly v době mezi jednotlivými výcviky po cestách areálu, opijely se pocitem svobody a pachy pejsků, kteří tu před tím cvičili. Obě byly úžasné, šťastné, že jsou se mnou, a začaly hrát hru na honěnou, ony vždycky někam zdrhly a já je hledala. Moc se jim to líbilo a právě v těchto chvílích odpočívala Šmoulice na pokoji. Čtvrtek byl opět výcvikový den, dopoledne jsme cvičili vyhledávání hraček, což se Šmouličce snad i líbilo, ale pořád čekala,byl podezřelý klid. V poledne jsem musela do Brna a všechny holky zůstaly na pokoji s otevřenými dveřmi, aby mohly sledovat dění. V 16.00 jsem se vrátila, se Šmoulici jsme se přidaly k ostatním, stařenky se na nás ze svého travního ležení koukaly. Aby Šmoužce začala pracovat na plno, přivezla jsem vařené maso a změna byla. Šmoulinka pracovala super i následující den, stačilo dát přivonět ke krabičce, rychle pochopila . . . .