Jak jsem již psala, tak Enzo má složeny 3 zetkové zkoušky z Rally obedience, a tím i zajištěn postup do jedníčkových zkoušek. . . a protože jsem jej měla přihlášeného na další zetkové zkoušky, tak jsem jej přehlásila, i když jsme jedníčky trénovali pouze celkem 3x a parkůrové tabulky jsme vlastně některé vůbec neznali, tak jsem zetka přeložila na jedníčky, které jsme samozřejmě nezvládli, 9.11.2025 v Třebíči, jsem zjistila jak takový parkůr jedniček vypadá . . . . . první parkůr zvojtil Enzo a druhý jsme dala já se třemi desítkami, takže jsme neudělali . . . . . sice mě to až tolik nebolí, protože jsem už hodně stará a tyto zkoužky a tréniky jsou pro moji pamět dobré stejně jako běhání Hoopers, a tak jsme dali jedníčky ještě ve čtvrtek 13.11.2025, ale také jsme dala 2 desítky, a taky jsme nesplnili, tento kráte mě to mrzelo, protože Enzík šel moc pěkně . . a tak se budu muset zamyslet fakt na svojí pamětí, ale předně nad poslušností Enzíka, která musí být dokonalá, aby mě chlapec na parkůru podržel . . a já se stačila zorientovat, která je pravá a která levá apod. a neměla obavu o něj, co právě dělá . . . . z obou sportů, které my děláme a které přišly z USA a hlavně měly být pro staré lidi, případně staré psy se udělaly moderrní mladé sporty, ale jsou náročné naprosto na jiné věci a to na počítání kroků mezi jednotlivými figurami, na obratu vedení psa apod. . . . . a právě na tohle si musím zvyknout. . . . nu hold každé zlé je pro něco dobré . . . . . a tak se do toho dáme naplno, navštívíme pár nových hal nové cvičáky, aby to bylo pro Enzíka lehčí a pak to jistě všechno dáme, třeba Z-etka zvládne i Leonem, je taky šikovný ale vůbec se mu nechce.
. . a ještě jedna podzimní a vlastně letos poslední
Večer okolo dvacáté hodiny 21.10.2025 Enzík s Leonkem vběhli do parku, Leon se zastavil, protože tam bylo dost pejsků a on se drží večer raději při mě, Enzík poprve se rozběhl do vnitř parku, ale pořád byl na dohled, měl košíček jako každý den, stále byl na dohled, a tak jsem tedy viděla, co se vlastně stalo, ale bohužel jsem byla dost daleko, než bych mohla celé tragédii zabránit. . . . . . . rozběhl se za dvěma tmavými psíky svoji rychlostí a pán, který s psíky šel na Enza začel křičet . ." běž pryč ". . . . . no a Enzo, který je dost rezervovaný se lekl a běžel na obrácenou stranu parku, než jsme byli s Leonem, bohužel neměl zapnutý svítící obojek ani EO . . . . a na volání nereagoval, byl ve stresu, zmatený, i když jsem jej viděla běžet po druhé straně parku, určitě mě slyšel, jen se přestal orientovat ve tmě, kterou jak dobře vím nemá rád, zatím si nezvykl . . ale k chování pána . . . dokázala bych to všechno pochopit, kdyby Enzo byl veliký mohutný pes a bez náhubku,kdyby útočil, Enzo je jemný pejsek střední postavy stále s náhubkem. . . jediné co může udělat . . . štěkne . . . . Chovám psy už několik desítek let a vždycky existovali dobře vychovaní psi a špatně neboli nevychovaní psi . . . Enzo patří k těm vychovaným, poslouchá na slovo, bohužel jsem jej nechala běžet jen tak, celý den byli kluci doma, problém ve firmě . . a tak jsem jim chtěla zpříjemnit večer a tak to dopadlo, třičtvrtě hodina byla jako věčnost . . bylo by dobré, aby se mi pán dlouho vyhýbal, a jestli mu právě hárala fenka, tak v parku nemá co dělat.
Hold takový je život . . . . ale hlavně, že se náš Enzíček našel . . . . ono každé zlé je k něčemu dobré . . a tak náš Enzík začal chodit při večerních vycházkách na vodítku a on je štastný, protože jde vedle mě, vedle té, která jej ochrání . . a Leonek pobíhá okolo nás šťastný, že nás má
