Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.

Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.

Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard  a  peruánského naháče velkého



Socializační páteční dopoledne v Olympii Brno

(9.8.2025) Včera jsme s našimi kluky byli na takové socializační vycházce v Olympii Brno, protože manžel se rozhodl, že mi koupi nové chytré hodinky a protože manžel je invalida a špatně se mu chodí, tak většinou parkuji blízko vchodu, kde zrovna chceme nakupovat, ale tentokrát manžel rozhodl zaparkovat na konci Olympie, kde končí i autobusy, ano je tam hodně míst pro invalidy,  a taky bylo dopoledne a pátek, takže tato část byla prázdná. Bohužel do obchodu s hodnkami to bylo docela daleko, a tak jsme šli pomalu a manžel si posedával na všude přítomných křesílkách . . . a my s nahými kluky mezi tím pomalu kráčeli a procvičovali některé cviky jako lehni,  sedni, trochu nás sjel místní sekurity, že pejsani nemají náhubek, bohužel zůstali v autě, a bylo jim tam dobře. . . . tohle se mi ještě nestalo, většinou nákubky mám při sobě, protože Leon chodí na volno a Enzo jej má pro jistotu . . . . Olympia byla docela prázdná, ale Enzík byl stále ve střehu, nemá rád změny prostředí, natož velké haly, které nezná a tak  hlídal si kolem jdoucí, i když ani jedou na nikoho neštěkl, a na tohle je dobrý právě náhubek. Leon  neřešil jako obvykle nic,  kráčel tentokráte se mnou, vetšinou doprovází manžela, jako správný "asistenční pes" mu je při ruce, kdyby něco. . . .v obchodě s hodinkami kluci zaujali pozici, Leon leh a dal si dvacet, ale Enzíček vzorně seděl, potřeboval sledovat, kde jsem. . . . . . trochu mě to mrzelo, protože s Enzou stále něco trénujeme, je opravdu moc šikovný, ale jak je vidět budeme muset potrénovat i tyto obrovského prostory, čekání uvnitř obchodu, když nakupuji  a tak . . protože to Enzovi viditelně nejde a taky proto, že jsem změnila svůj názor na moje ". . .  už žádná zkouška, jen takové trénikové hry", a přeci jen bych chtěla s Enzíkem zkusit nějakou tu zkoušku. . . . . . a tady jedna fotečka 

                                                                 

 

30.7.2025 - odešla za duhový most Janika Nort Brun - BUFFY

Včera jsem dostala smutnou zprávu, odešla do věčných lovišt JANIKA NORT BRUN * BUFFY, jeden z našich posledních žijících odchovů, odešla náhle na nemoc, která poslední dobou potkává stále často i ty naše čtyřnohé kamarády - na rakovinu. Její odchod mě zasáhl, byla první narozené štěňátko z vrhu "J",  našeho posledního  a  byla i prvním štěňátkem, které odcházelo do nového krásného domova k páničkovi, se kterým tvořili po celý její život nerozlučnou dvojku. Je těžké psát o takovém přátelství . . . . . . .

                                                                        

Příměstský "noseworkový"víkend 2025

(17.7.2025) minulý týden jsme prožil 3 dny opět v terénech se založenýjmi vzorky a pejsani s nosem přiloženým k zemi a hledali založené vzorky, První den odpoledně jsme měli  hledání "urbany" na ukl. kolejšní, kde to oba naši pejsani znali, ve skupince s námi byl ještě jeden pejsek, který teprve začínal.  Kluky se snažily rozptylovat místní kočky, kterých je u studetských kolejí hodně. Druhý den jsme ráno byli v okoli Antroposu, velké množství lidí a pejsků, odpoledne kousek od autodromu, a zrovna tu byl trénink, randál, že nebylo slyšet vlastního slova, ale našim pejsanům to nevadilo, pracovali moc pěkně, jako obykle Leon pomalu opatrně ale důkladně, Enzík rychle, aby měl vše rychle za sebou, hlavní pro mě je, že zatím nedělají falešňáky. V sobotu ráno jsme dali lesy v okoli Omic, a odpoledně vodu na Říčanském potoku, pro Enza žádná pohroma voda je voda a hledá se, on krásně nosem natahuje  pach vzorku a jde přesně tak jak má, proti proudu. Leon vodu nemá rad, i když taky hledá a našel, co bylo potřeba, ale už na něm byla znát únava, vlastně i na Enzíkovi, v neděli jsme měli oddych, ráno jako obvykle jsme dali hodinovou vycházku a tentokráte opět do nového parku Marie Restituty, byla tam pohoda a klidek,  v ponděli a ve středu Enzík dal opět Hoopers, a byl super, dařilo se nám, hlavně mě, protože jsem si pamatovala všechy záludnosti parkůru. Leonek je hodně doma protože se mi moc nelíbí jeho zádička a tak jsme objednáni zítra k veterináři, aby na ně kouknul,
1 fotečka z práce Leonka a ta druhá, kluci mají chvíli oddych.

Náš firemní Rex * agama

(18.7.2025)Rexik s námi na firmě žije už 4 měsíce, a myslím, že se mu s námi líbí, je to zvířátko zvědavé a hodně vnímavě. My dostali nápad, aby měl svoje soukromí, že mu jeho terárium oblepíme i z bočních stran a to se Rexikovi vůbec, ale vůbec nelíbilo hlavně z pravé strany, kde má výhled i do zázemí firmy, ví o všem, co se děje, z levé strany stoji mrazák, a tam mu oblepení vyhovovalo, jen počítal s tím, že to bude opět skála jako ze zadní strany, aby mohl po ní lést, bohužel, hodně se snažil lést po skle, budeme se muset polepšit a dát mu tam skálu, aby mohl šplhat. Rexik taky rád chodí mimo terárium a kouká z okna, jediný problém má s naháčky, kteří jsou zvědaví a chtěji na něj koukat z blízka, ale začínají si pomalu všichni vykat. 

 . . . no když jsme zjistili, že se mu oblepené terátium pranic nelíbi, tak jsme z pravé strany část oblepení odstranili, aby měl přehled, a Rexík byl hned radostnější . . . . na krmení má moc rád sarančata, denně dá minimálně dvě a taky má rád pampelišky a jitrocelové lísty.

Ranní krásy brněnských Lužánek

(6.7.2025) * Dnešní krásné ráno v Lužánkách, které byly prázdné, sotva 5 pejsků a naši naháči . . . u jezírka hejno kačen, které zahnal Enzík do vody, ale některé šly zpět  hned na břeh . . . pejsani běhali, hlavně Enzo v jedné chvilce vypadl jak smyslu zbavený, ale bylo mu moc dobře, a pak jsme objevili část uřízlého kmene starého stromu, Enzík na něj ihned vyskočil, Leonek stál vedle, pro něj to bylo vysoko, a já jej ani nenutila, kousek dál stojí ještě část tohoto stromu a zjistila jsem,  že se jedná o starý strom,  u kterého se fotily kdysi před 20-ti léty na peruánky s Holíčkem, udělala jsem pár fotek a pejsani zase běželi dál, a na mě padla chvilka nostalgie, zavzpomínala jsem, jak před 25 lety jsme sem do Lužámek chodili pravidelně v neděli ráno s Holíčkem, mým prvním peruánem, a přidávali se ke spoustě pejsků, kteří sem taky pravidělně chodili se svými pánicčky, korzovali jsme parkem, pejsani pobíhali v pohodě a klidu . . . byli to jiní pejskové a jiní páničci . . . . parkem často projížděla policie v autě a hned všichni pejsani měli náhubky . . . .  a taky  někdy ta policie z auta dalekohledem  šmírovala starší dámy, jak se ženou se svými mazlíky z kopce od ulice Kounicova a hned při vhodu do parku je kasírovala, protože pejsani neměli náhubky . . .  jak ten čas utíká,  zůstává jen to množství krásných vzpomínek