Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.
Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard a peruánského naháče velkého
(19.12.2023)
. . . . . a máme tu za pár dní štědrý den i večer, vlastně ty nejkrásnější svátky roku, kdy se hodně před svátky honíme, aby bylo vše uklizeno a nakoupeno a navařeno a vlastně abychom mohli pak několik dnů prožít v klidu až do silvestra . . . a protože se mě právě tento měsíc prosinec celý nějak nezdařil, nejdřív covid, pak nějaká rekonvalescence, zrušení všech mých aktivit s pejsky . . . a když to už začalo být všechno dobré, naplánovaná vycházka s pejsky, nějaký ten poslední trénink NW, tak vznikl problém na firmě, onemocněl řidič, a žádný krom mě nebyl v dosahu a tak znovu odvolat všechno . . . . . . i když se situace trochu vyřešila, na štěsti se našel řidič brigádník, přesto mé pomoci na firmy bylo třeba . . . . . . takže milí návštěvníci našich stránek snad začne už opravdu ta pravá vánoční pohoda . . . .
13.11.2023 * * v sobotu 11.11.2023 na Martina jsme si s Leonem a Enzíkem udělali výlet do Vranova na coursingový trénink, běhal ovšem jen Enzo, protože Leona až tolik běhání nebaví, potakali jsme tam dalšího naháčka shodou náhod Enzova blízkého příbuzného , bohužel do oka si nepadli na rozdíl od Leona, který jako obyckle neměl problém. Na Enzův běh bylo radost se dívat, nejen rychlost ale i vyštěkávání . . no super . . . i Milan je chválil. . . no ale pozor . .Enzovi se střapec tak zalíbil, že byl nechytnutí a protože jsem mu nechtěla radost brát , abych jej náhodou neodradila , tak všichni z toho měli legraci no nakonec se zadařilo, bohužel ale počasí nebylo moc příznivé a zrovna v době kdy Enzo běžel tak se rozpršel, ale pak hne zase přestalo. . . no podzim v plné síle
Včera bylo počasí mnohem příznivější, a tak jsme si dopoledne zajela so Šlapanic na cvičák, tam byly bohužel zkoušky z výkonu, a tak jsme se šli alespon projít, tedy spíš proběhnout na mohylu míru na Žuráň , kde je asfaltová silnice, když už jsme necvičili,tak nemusí být alespoň špinaví. . . . . . . nu a po obědě jsme vyjeli opět do Morkůvek, kde od května bydlí můj starší syn, protože tam má nový krásný "domeček" a my tam budeme jezdít hodně často, taky proto, že jsou tam krásné procházky a taky proto, že kousek od Morkůvek jsem trávila své dětství . . kruh se uzavírá. . . . ve vinohradech bylo opět krásně, i když ty už odpočívají, aby nabraly sílu na příští úrodu . . . a teď nějaká ta fotka
. . . . . a máme tu první advent . a brzy vánoce, čas od posledního mého psaní rychle uběhl. . . . . . . co jsme za tu dobu vlastně dělali? s oběma psími kloučky jsem začala noseworkové hledání a kluci oba super. Dali jsme i jednu super víkendovku a to před tímve svátek coursing v Medlánkách na Letišti, ale to vám byla kosa, takovou jsem hodně dlouho nezažila, i pejskům byla a to byli oblečení, jen když běhali tak ne . . . . . no a víkendovka - sobota v lese u V. Kninic a neděle ve sklepě v Říčanech, kluky jsem měnila tak, aby si celou akci užili, dopoledne se mnou jeden a odpoledne druhý, trocha toho přejíždění po dálnici, na štěstí ta se činila a jela, jen pravý pruh kamionů postával. . . . v pondělí jsme s Enzíkem vyrazily do haly na hoopers, a super, Enzo to dával a já trošku mín, v úterý byl Leonek opět za dětičkami ve Škole, bylo moc fajn dopoledne děti tentokráte vymýšlely, a Leon předváděl triky, které umí, . . moc fajn . . a přišel čtvrtek a já začala rušit všechny naše aktivity, protože mě potkala nepřijemná nemoc Covid, ještě nikdy jsem nebyla tak rychle a dlouho na hromadě . . . . o víkendu musel Radek venčit pejsky a přišla změna - nepravidelnost vycházek, a odnesl to Leon, protože není zvyklý, miluje svůj systém, svoji pravidelnost . . . takže jsme byli lazaři dva, Radek s ním musel k veterináři na pohotovost, co všechno neudělá psychika. . . . no, na štěstí v pondělí jsem už byla bez teplot a šla s oběma, hned to bylo ok . . . . .. nikoho by nenapadlo, že Leonova závislost na mě je tak veliká.
Nu a dnes . . . to prší a sneží a prší a nikdo neví, co vlastně, nějak jim to počasí nevychází, a tak tedy jedna z canisky, ať vidíte jak to tomu našemu závislákovi sluší.
Musím napsat jak jsme s Enzíkem dopadli v Bratislavě, kterou jsem měla přihlášenou cca 2 měsíce předem a moc jsem se na ni těšila, protože jsme v Bratislavě na výstavě byli naposled minulý rok, hlavně v téhle době s Leonem, který se zrorna moc nepřevedl a dostal VD1.
Výstava začínala v 10.00 a Enzo se měl předvádět jako 5-tý pes v pořadí a hlavně jako první peru naháč. Tedy jsme vyjeli s předstihem a hlavně já měla s sebou pouze 7 Euro, a nevěděla zda za parkování se dá platiti kartou, a to stálo 8 Euro. zastavili jsme na přechodu se Slovenskem, bohužel směnárna zrušena, ani bankomat na vyzvednutí financí zde nebyl, a tak jsme tedy přijeli na výstavište Incheby, kde samozřejmě se dalo platit kartou to bylo super, zaparkovali jsme a já otevřela kufr auta, kde seděl Enzo a v ten moment jsem nevěřila vlastním očím, auto tedy všechny potahy a Enzo, všechno od krve, obojek, postroj, no prostě všechno, tak jsem Enza opatrně vyndala, otřela všechno ubrousky, které stále vozím díky alergii Šmouličky, jala se zjišťovat co vlastně Enzovi tak strašně krvácí, dospěla jsemk závěru že mu znekrotizovala špička ucha, nu co dělat něž najít veterináře, protože Enzo stále třepal hlavou a čím víc třepat tím víc krvácel, na štěstí vše po otření ubouskem ustalo a tak jsme rozložila klec, nabalila vše potřebné a vyrazili jsme k hale B2, cestou se ovšem ucho zase rozkrvácelo, kruh jsme našli velice rychle bylo docela prázdno protože jsme přijeli docela brzy, za toaletách jsem zakrváneno Enza omyla studenou dobou v domnění, že krvácení ustane, ten zatřepal hlavou a krev opět všude, bohužel zde nebyli papírové ubrousky a tak rychle k našemu stanovišti a hledat veterináře, přišli jsme k hlavnímu stanovisti pro personál, všichni mili moc milí ochotní podávali mi hodně papírových urbnousku ale radeji se od nás vzdalovali, aby je Enzo nepostříkal, neboť ten stále třepal hlavou, na štěstí paní veterinářka přišla docela brzy a do začátku výstavy bylo ještě 15 minut. Vzala nás do své malé ordinace, ucho otřela dala vše na zastavení krvácení, to ustalo na chvilku, pak zabandážovala ucho, Enzo zatřepal a vše bylo pryč, natřela zastavovačem krve, šli jsme ke kruhu, kde se už předvádělo, ale Enzo znovu krvácel, tak jsem se omluvila z vystavování, i když vedoucí kruhu mi to rozmlouvala, ale jen do chvilky nežli Enzík zatřepal hlavou, a tak jsme rychle zase za paní veterinářkou a ta už měla připravenu injekci na zastavení krvácení, Doporučila nechat Enza min 1/2 hodinky v klidu, než začně injekce působit. A tak Enzík stravil část výstavy v kleci, kam vlezl rád, asi potřeboval klid, protože tohle všechno bylo pro něj velice náročné. Ja si v té době popovídala i několika vystavovaliteli naháčů a v půl dvanácté jsme zabalili krámek a hurá domů. . . . . . na štěstí cestou ucho nekrvácelo, ale doma ještě několik kapek spadlo, , takže ucho mažeme framykoinem, ale myslím, že zatím dobré, . . . ale návšteva našeho veterináře nás nemine. foto z dnešní vycházky
