Náš Enzíček včera tj. 21.7.2023 oslavil už jeden rok, a tak mu ještě jednou přejeme hlavně zdraví a zase zdraví, . . . . protože štěstí má . . . má nás a Leonka . . . protože kdyby byl u někoho jiného, tak by jej už zabil nebo jej vrátil chovatelce . . ale to my ne, protože jeho neskutečné vylomeniny bereme jako součást života s ním. . . to, že rozebírá Leonkovo křesílko, kde nejraději spáva, beru jako nejmenší zlo, ale te´d v poslední době se rozhodl, že vyhrabe všechny kostřavy, které manžel zasadil k hruškám, aby nevysychala tak zem kolem nich, a tak Enzík denně vyhrabe díru až ke kořenům hrušek , samozdřejmě, že ne všechny najednou, vybere si vždycky tak dvě z pěti možných a zbavuje je hlíny. Pánik jej vzal na místo samé a řádně mu domlouval, Enzo se tvařil, že naprosto rozumí, takže jsem byla poučena, že se na to musí takto, no pochopení Enzíkovi vydrželo dva dny a pak se rozhodl, že zbaví hlíny jinou hrušku, aby jí to snad nebylo líto či co. . . . . . taky se rozhodl, že když zůstane ráno cca 25 min sám, bude výt neskutečným způsobem a bude budit celé okolí, tak sousedi, kteří vstávají později se prostě nevyspí, takže když odcházím s Leonem, tak musím zavřít všechny dveře přesto, že je neskutečně vedro už od rána. . . . . . . nu a největší zábavou je běhání po trávníku, všichni psi před ním respektovali to, že na trávník se nesmí měli a mají svůj výběh, kde si mohou dělat co chtěji, nikdy se nezatahovla branka, ale te´d když se náhodou zapomene, tak Enzík řádí jako černá ruka na květinové části zahrady. . . . neskutečnou rychlostí běhá a běhá. . . . . . a za ním lítá suchá tráva z vyschlého trávníku. . . . . a provádí mnoho a mnoho další skopičin . . . . . a protože manžel naznal, že jsme už staří a nejsme schopni vychovávat, tak je to tak, jak to je, Enzík to s námi umí, večer se přijde loučit před spaním, ráno nás neskutečně mile vítá . . a tím nás má v kapase . . . to jsou věci ke kterým má dar, tohle Leonek neumí, je moc poslušný . . a má strach z jakéhokoliv vyčinění . . . . . . kdyžto Enzíkovi to jde jedním uchem tam a druhým ven a prostě nás má na háku . . . . . . . prostě je to náš malý nezbeda . . a jak oslavil svůj významný den? jeli jsme do Vaňkovky něco vyřídit, místo jezdících schodů jsme jezdili výtahem, to on má rád a taky šel s Leonkem na návštevu do domu pro seniory. . . . . a tak jedna z Vaňkovky
(3.7.2023)Dnes ráno při ranním venčení Leona jsem měla konflikt, to se mi nestalo co není Šmoulička. Leon je velice pohodový a poslušný pes chodící na volno s náhubkem. (každého kluka ráno venčím zvlášť, aby si to užili). Proti nám kráčí paní se psem asi stejné výšky jako Leon, uviděla nás a přešla na protější chodník, a Leon se začal venčit., kdy skončil, byla paní na naší úrovni, já se jala sbírat exkrementy a Leon si čuchal,na psa vůbec ale vůbec nereagoval. Paní, hlásí ať k nám nepřeběhne mám psa po operaci, a já na to, on nepřeběhně, a říkám pojď sem, Leon čuchající pomalu kráčí ke mě, a paní přešla zpět na náš chodník a hlasí to je vidět jak poslouchá, v tom říkám sedni, Leon poslušně sedne, paní se otočí zda poslechl a já jí sděluji, že když řeknu, že nepřeběhne, tak nepřeběhne, malá výměna názorů . . . . naprosto paní chápu, ale když mám psa po operaci, tak se hned nevracím tam, kde mi hrozí nebezpečí . . . . ano vím, že nemůže vědět, že Leon je vzorný pes a věnuje se jen tomu svému čuchání a mě. . . . . . a tak mě napadlo, že podle sebe soudím tebe . . . . tak bůh ví jak poslouchá ten její
(4.7.2023). . . . nu a dnešní ranní pokračování . . . tak si to tak kráčím pro změnu s Enzíkem, má 11 měsíců poslouchá téměř na slovo, tedy poskakoval na volno, ulice prázná, málo koho tam potkáváme, chodím tudy už 30 roků téměř denně se svými pejsany.. . nu tedy příjdeme na roh ul. Jugoslávská a Trávníky a na roku ona paní z předchozího dne . . . . naprostý šok, panika z mé strany, ihned hlásím Enzo sedni, pes sedá a já dávám obojek a paní opět říká, že je na volno, podotýkám pes byl jako stroj, snad také v šoku, protože velké psy on (55 cm v kohoutku) zrovna nemusí. . . . . nu a začala nechutná slovní přestřelka, pani si nedala nic vysvětlit, její názor je jediný a ten správný, protože ona má psa na vodítku, zda byl pes po operaci nebo ne, nevím, sama jsem se divila, jak dovedu být ne zrovna vybíravá ve výrazech, ale ulevila jsem, protože mí psi k nikomu nechodí nikoho neočuchávají, nikdy nepřeběhnou ulici (tedy zatím) . . uvědomila jsem si, že za těch 30 roků co chovám psy a vlastně chodím denně ráno 2x tento okruh, potkávám jen školáky na ul. Zemědělská, ale pak už téměř nikoho, miluji procházku ulicí Trávníky, nikdo nikde a tady se svými pejsany cvičím a hraju si, nikdy jsme neměli žádný střet, chci aby tomu bylo tak dál . . . . pozoruji jak se doba mění, jak mnoho lidi si pořídí svého první psa, ale všechno ví, ví co přesně dělat, znají naše psy, ví co je pro ně to nejlepší a jak všecho děláme špatně. Znám velmi dobře problémy které jsou mezi majiteli psů, že jsou majitelé hodně nezodpovědni, ale jsou i odpovědní, vlastně měla jsem také ještě nedávno, Šmouličku, která měla problém s kdejakým psem, tak jsem se těm problémům naučila vyhýbat, ale zvládly jsme to spolu , nakonec chodila i na volno a poslouchala.. . . . . . byla úžasná . . . . . . . . . . . snad tu paní už nikdy nepotkám. . . . . . . nechci mít neradostná rána kvůli nějaké takové. . . . . . . nu třeby si to přečte a pochopí
